• Thoughts

    Autumnal Days

    Není tajemstvím, že podzim je mé nejoblíbenější roční období. Kvůli aktuální situaci si ho ovšem neužívám tak, jak bych si přála. Netoulám se městskými uličkami, neobjevuji nová místa a na výlety jezdíme po skromnu. Není to samozřejmě tak, že bychom se s přítelem zabarikádovali doma před okolním světem a nikam nechodili, jen jsme zkrátka opatrnější.

     

     

     

    Musím říct, že se u mě výrazně zvýšila chuť na horké nápoje! Vždycky jsem si velmi ráda dala odpolední kávu, ale teď už ji mít vyloženě musím. Stejně tak se i z večerního šálku čaje stala nutnost. Momentálně je můj nejoblíbenější asi zázvorový sirup, který stačí zalít horkou vodou. A mátový samozřejmě také nikdy nezklame! Přijde mi, že se s tím pojí i neustálá chuť něco zobat, což už tak milé není. Možná to je ale tím, že jsem zkrátka doma na HO, tudíž přímo u zdroje 😀

    Večery si s přítelem zpravidla zpříjemňujeme sledováním filmů či seriálů u výtečných večeří. Co se ze seriálů týče, shlédla jsem The Haunting of Bly Mannor, což byla vcelku příjmená podívaná s hororovým nádechem. Mr. Ratched byl také zajímavý seriál. Momentálně začínáme s Umbrella Academy od čehož jsme ani jeden neměli moc velké očekávání, ale zatím nás to celkem baví 😀

    Sérii Harryho Pottera už mám samozřejmě za sebou, začala jsem hned prvního října a stále mě to neomrzelo! 🖤

     

    Jak si užíváte tyto podzimní dny vy? Máte nějaké tipy na hezké výlety? 🙂

    vh

  • Recenze

    Recenze: Deník mého stínu – Claire Kendal

    Název: Deník mého stínu
    Autor: Claire Kendal
    Žánr: Thrillery, světová literatura, stalking
    Rok vydání: 2015
    Anotace: „Jsi to ty. Samozřejmě že jsi to ty. Někdo mě dohání, a když se otočím, vidím tebe. Věděla jsem, že to budeš ty…“ Ten muž se objeví všude, kam se jen Clarissa pohne. Čeká na ni v parku, na železniční zastávce, před jejím bytem. Bombarduje ji telefonáty a esemeskami. Posílá jí dárky. A zatímco jeho posedlost mladou ženou každým dnem narůstá, Clarissa má čím dál tím větší strach, protože pomoci policie se dovolává marně. Zbývá jí jediné – trpělivě sbírat důkazy a doufat, že se jí podaří muže usvědčit dřív, než se stane něco hrozného…
  • Kresby

    3D Model: Deadpool

    Dlouho, dlouho, opravdu dlouho jsem se chystala do vymalování a byla do něj dokonce i přemlouvána mým přítelem. Před pár dny konečně nastal den, kdy jsem na to měla nejenom čas, ale hlavně náladu. Chtělo se mi vzít do ruky všechny ty štětce a patlat se v barvách! Na svůj Instagram na stories jsem dala anketu, zda-li mám vymalovat Deadpoola či Thanose. Deadpool naštěstí vyhrál (byl doma nevymalovaný déle a i tak jsem na něj měla větší náladu :D). Na Thanose se snad vyhnu brzy a kdybyste měli zájem, zde si můžete prohlédnout již déle vymalovaného Groota 🙂

  • Thoughts

    Podzimno.

    Pochmurno.
    Kapky deště bubnující o sklo okenních tabulí.
    V krbu se plamínky ohně předhánějí o ten nejkrásnější tanec.
    Dřevo praská, tleská.
    Chladno, ale díky huňatému svetru příjemně, útulně.

    Barevno.
    Koruny stromů hrají krásnou, podzimní paletou barev.
    Spadané listí, šustící pod nohama.
    Poslední paprsky slunce olizující pokožku stále dokáží spolehlivě, příjemně zahřát.
    Vzduch je svěží.

  • Thoughts

    Coffee Talk #5

    Někteří z vás už asi ví, že jsem si nedávno konečně našla po studiu novou práci. Spokojenost z ní nemizí, ba naopak. Dostávám příležitosti se neustále rozvíjet a to mě hrozně těší. Dostala jsem dokonce možnost pracovat trochu s grafikou, o čemž jsem si nikdy nemyslela, že by to mohlo být něco, co bych mohla využít v práci. Vždycky jsem dělala grafiku jen pro své vlastní blogové účely a jsem pouze samouk, takže to tak podle toho i vypadá, ale snažím se zlepšovat a učit se novým věcem. Člověk vážně nikdy neví, jaké dovednosti bude moci v budoucnu využít!

  • Kresby

    Kresba: Two Faces

    Už jednou jsem tu psala že čím víc prvků do svých kreseb přidávám, tím víc je pokazím. Tahle kresba bohužel není výjimkou. Ačkoliv nápad nebyl špatný, to provedení… no. Nejhorší je, že po dokreslení jsem si vzpomněla, že jsem tuto kresbu chtěla provést úplně v jiném stylu a chtěla jsem na ní vyzkoušet tzv. glitch efekt. Tak třeba někdy příště 😀

  • Fotografie

    Photography: Západy slunce aneb Paleta barev #1

    Západy slunce jsou skoro jako oheň. Dokážete ho pozorovat tak dlouho, dokud neuhasne a nenastane úplná tma. Obloha je plná barev, plná živých odstínů, které se postupně mění. Nekonečné množství barev. Přímo vysněná paleta barev každého malíře. Když jsem ještě bydlela u rodičů, měla jsem z pokoje krásný výhled na západy slunce. Ostatně, níže to můžete vidět také.

  • Thoughts

    Nové září, nová fáze.

    Tohle je vůbec poprvé, co je září a já se nechystám do školy či na univerzitu (poslední tři roky tedy až konec září, pravda). Etapa školního vzdělávání pro mě skončila. Tyto dveře se zavřely a otevřely se zase nové. Pracovní zkušenosti a růst v jiných oblastech. To je to, co mě teď čeká a čím si už od začátku prázdnin pomalu procházím.

    Je to zvláštní a vlastně mi to ještě pořádně nedochází. Přeci jenom, jak jsem psala výše, poslední tři roky jsem začínala až na konci září. Myslím ale, že mi to nebude docházet ani ještě začátkem října. To třeba až pak v listopadu, kdy si uvědomím, že bych tou dobou procházela parkem zabaleném v podzimním, barevném kabátku na univerzitu. Ale to se už dít nebude.

  • Thoughts

    Komunikace jako kámen úrazu

    Tento článek je tři roky starý, zveřejněný ještě na mém bývalém blogu Coffee Talk. Nicméně se stejně stále potýkám s tím samým problémem a právě proto jsem se ho rozhodla zveřejnit i tady.
    Sleduji svou sestru, rozjařenou s úsměvem, jak o něčem neustále mluví. Sleduji svého švagra, jak se bez jediného problémů pouští do rozhovoru s ostatními u stolu. A závidím jim. Závidím všem. Mluvení jim nedělá žádné problémy, ba naopak. Jako kdyby je to naplňovalo. Vůbec nemusí přemýšlet nad tím, co řeknou, nemusí své věty ve své hlavě stokrát přeformulovávat než si jsou stoprocentně jisti, že to, co chtějí říct, není žádná blbost. Závidím jim tu lehkost, závidím jim, jak bezostyšně vypráví své historky a vůbec nepřemýšlí nad tím, co si o tom ostatní pomyslí. Závidím… přímo toužím po tom, abych to měla stejné.