• Thoughts

    Bylinky, bylinky!

    Zdravím všechny 🙂 Někteří z vás si možná pamatují, jak jsem v posledním Coffee Talku psala o tom, jak máme s přítelem v plánu si na balkón pořídit nějaké bylinky. Plán se konečně uskutečnil a nám tak snad už druhý týden balkón zdobí velký květináč s sedmi druhy bylinek. Rozhodli jsme se pro mátu, rozmarýn, pažitku, oregáno, rukolu a bazalku. Go big or go home. V autě jsme pak zjistili, že s oregánem tam roste i meduňka. Zatím všechno žije (u nás je tohle docela důležité vypíchnout) a dokonce i hojně roste, takže jsme z toho nadšení. Pro květináč jsme měli jedinou podmínku – aby byl samozavlažovací. Vybrali jsme větší a naprosto nám vyhovuje. Spolkl sice velké množství hlíny, ale díky velkému prostoru se alespoň bylinkám lépe daří. Kdyby vás to zajímalo, koupili jsme ho na MALL.CZ a je to konkrétně tento. Co se bylinek týče, všechny jsme pořídili v Hornbachu.

    Snažíme se je zužitkovat v kuchyni jak jen to jde, ale stejně nám přijde že když něco ubereme tak to není vůbec vidět. Nemáte i nějaké jiné super tipy na jejich využití? 🙂

    Takhle jsme je vezli v autě a na druhé fotografii můžete vidět, jak chudinky musely pár dní vydržet, než co jsme do květináče dokoupili hlínu 😀

    Takhle květináč vypadá ještě bez hlíny. A na druhé fotografii máme už úspěšně zasazeno. Na další fotografii můžete vidět jak se nám to hezky rozrostlo. Mátu za chvíli budeme muset zkrátit.

    Také pěstujete? Nebo se o to alespoň snažíte jako my? 😀

  • Recenze

    Recenze: Dítě, které v noci našlo slunce – Luca Di Fulvio

    Autor: Luca Di Fulvio
    Název: Dítě, které v noci našlo slunce
    Žánr: Literatura světová, romány, historie
    Rok vydání: 2015
    Čteno v: Českém jazyce
    Anotace: Raühnval, bohaté knížectví ve východních Alpách. Mladý Marcus tam vede privilegovaný život jako syn zdejšího lenního pána. Až do dne, kdy dojde ke strašlivému krveprolití, při kterém je vyvražděna celá jeho rodina i všichni ostatní obyvatelé hradu. Marcus přežije díky pomoci Eloisy, dcery porodní báby, a prostí vesničané ho přijmou mezi sebe. Vláda krutého nového knížete však způsobí, že v Marcusově nitru brzy začne zrát odvážný plán – chce bojovat za svobodný a spravedlivý život nejen pro sebe, ale i pro všechny ostatní nevolníky v knížectví. Při naplňování tohoto záměru se neustále střetává s nejtemnějšími stránkami lidské existence. Navíc hrozí, že přijde o to nejcennější, co má…

    Recenze: Už jednou jsem tu Luca Di Fulvia opěvovala. Kvůli jeho knize Chlapec, který rozdával sny. A teď ho mohu opěvovat znovu, vážně. Dojemný příběh, který v sobě zároveň skrývá tolik morálních ponaučení, že vás donutí nad tím vším i hlouběji zapřemýšlet. Myslím, že je to vskutku neobyčejný příběh, plný citů, které se na vás chtě nechtě přenesou. V jednom jediném dni jsem přelouskala přes 150 stránek, protože jsem zkrátka musela vědět, jak to celé dopadne. Autor bezpochyby psát umí. Propůjčuje charakterům neobyčejnou živost a to ne jenom v této knize. Sem tam se možná najdou pasáže, které by mohly být kratší, ale ty celkovému dojmu nedokázaly ublížit. A tak je tato kniha další, kterou vám vřele doporučuji.

  • Thoughts

    Když jdeme na procházku

    Miluji procházky, hlavně ty v přírodě, ale i kdekoliv jinde, například po městě, nebo jen kolem místa kde bydlíme. Miluji hlavně ty procházky, při kterých se mi kolem krku věrně houpe má zrcadlovka. V rukou jí mám možná až moc často a fotím možná až moc zbytečných fotografií. Ale někdy i z obyčejného cvaku, ze kterého si myslím, že nic nebude, vyleze nakonec pěkný záběr. Takže lepší stovky fotek k promazání než promrhané záběry! Kvůli mému častému focení procházky nebývají úplně plynulé, ale tak trochu… zasekané. Jako když se vám každých pár minut kousne počítač. V tu chvíli se já zastavím a fotím. Pár takových záseků dobrý, ale po určitém počtu vás to už začne štvát. Takže se chudák přítel musí zastavit taky a musí čekat, než co se k danému objektu našteluji správně – klek, dřep, leh – pro dobrou fotku cokoliv a než co několikrát zmáčknu spoušť. Takže to pak z jeho pohledu vypadá následovně:

  • Recenze

    Recenze: Betonová zahrada – Ian McEwan

    Název: Betonová zahrada
    Autor: Ian McEwan
    Žánr: Literatura světová, romány
    Rok vydání: 1978
    Čteno v: Českém jazyce
    Anotace: Čtyři sourozenci v různém školním věku se po matčině smrti obávají, že budou od sebe odděleni a posláni do různých dětských domovů, a proto se společně rozhodnou, že matčinu smrt před okolím zatají a budou se navenek chovat, jako by žila. Mrtvou matku v noci ukryjí do sklepa a dlouhou dobu se snaží zvládat chod domácnosti a zavedené zvyklosti, jak nejlépe dovedou. Další vývoj událostí s otevřeným koncem je podán s neobvyklou napínavostí a s citem pro psychologickou kresbu.
  • Kresby

    Kresba: Mr. Robot

    Tato kresba má vyobrazovat hlavního hrdinu naprosto skvělého seriálu Mr. Robot, kterého hraje herec Remi Malek. Remi je dnes zcela jistě známý hlavně pro svou hlavní roli ve filmu Queen, kde hrál legendárního Freddyho Mercuryho. Musím zde napsat o koho jde, protože byste to z této kresby sami určitě neměli šanci poznat 😀 ale člověk se neustále učí a tak jsem později přidala i další elementy, jako je nápis Fuck Society a html kód, což je pro seriál Mr. Robot zkrátka typické.

    Mimochodem, seriál Mr. Robot vám určitě doporučuji! Neobvyklá tématika hackerství, závislosti a mentální poruchy vás naprosto pohltí. Občas vůbec nebudete vědět která bije, ale to je na tomto seriálu jedna z těch nejlepších věcí! A rozhodně nepotřebujete být žádný ajťák na to, abyste si tento seriál mohli užít. S přítelem jsme se shodli na tom, že 2. série je asi nejslabší ze všech 4, ale jinak je to prostě bomba. A konec? Musím říct, že toto je jeden z mála seriálů, kde se mi konec vážně líbil a se kterým jsem naprosto spokojená.

  • Recenze

    Recenze: Americký zabiják – Vince Flynn

    Název: Americký zabiják
    Autor: Vince Flynn
    Žánr: Thriller, světová literatura
    Rok vydání: 2017
    Čteno v: Českém jazyce
    Anotace: Po dvou desetiletích vypjaté stranické politiky se CIA i celá země nacházejí ve stále složitější situaci. Veterán studené války a ředitel operací CIA Thomas Stansfield ví, že musí své lidi připravit na další válku. Islámský terorismus je na vzestupu a je třeba se mu postavit, než dospěje k břehům Ameriky. Stansfield nařizuje své chráněnkyni Irene Kennedyové a starému spolubojovníkovi Stanu Hurleymu, aby vytvořili novou skupinu tajných agentů pracujících mimo běžné struktury velení – jako muži, kteří neexistují. Jaký člověk bude zabíjet pro svou zemi, aniž si oblékne uniformu? Kennedyová ho nachází po teroristickém útoku na letadlo společnosti Pan Am nad Lockerbie. Onoho chladného prosincového večera zahynulo dvě stě sedmdesát lidí a událost zasáhla do života tisícovek příbuzných a přátel. Jedním z nich je Mitch Rapp, který však nehledá útěchu. Prahne po pomstě. Po šesti měsících intenzivního výcviku je Rapp připravený utkat se s nepřítelem na jeho domácí půdě a pustí se do toho s brutální účinností. Začne v Istanbulu, kde zabije tureckého obchodníka se zbraněmi, který dodal výbušniny pro útok nad Lockerbie. Pak se přesune do Hamburku a se svým týmem se vydává na cestu po Evropě, kde po něm zůstává stopa mrtvých těl. Všechny cesty však vedou do Bejrútu a Rapp netuší, že nepřítel ví o jeho existenci a nastražil past. Lovec se má stát kořistí a Rapp bude potřebovat veškeré fyzické i duševní schopnosti, aby přežil mezi teroristickými frakcemi ve válkou rozvráceném městě. Flynnův napínavý román, brutálně realistický a nabitý akcí v rychlém tempu, čtenářům ukazuje, jak to celé začalo. Za ocelově tvrdým pohledem nejneohroženějšího národního hrdiny lze tušit mladého muže, jehož osudem bylo stát se Americkým zabijákem.
  • Thoughts

    Deep Clean Tuesday

    Tuesday in Monica Geller mode!

    Kdo zná seriál Přátelé, ví moc dobře, co si pod výše napsanou větou představit. Postava Moniky je proslulá svou oblibou v uklízení a svou perfekcionalitou, právě co se pořádku týče. No, dopoledne jsem se do Moniky div nepřevtělila a vzala jsem byt útokem, ve kterém mé zbraně byly všemožné čistící prostředky, vysavač a mop! Včera jsme s přítelem pořádně vyklidili komoru, které sice ještě nebyla v tak hrozném stavu jako právě tajná komora Moniky, ale pomalu se tomu blížila. A právě to mě dnes nakoplo k tomu, abych pořádně uklidila i zbytek bytu. Uklízím poměrně často, ale pořádný deep cleaning jsem již nedělala poměrně dlouho, takže si to ten byteček už vyloženě zasloužil.

  • Recenze

    Recenze: Doctor Sleep – Stephen King

    Název: Doctor Sleep (Doktor spánek)
    Autor: Stephen King
    Žánr: Literatura světová, horory
    Rok vydání: 2013
    Čteno v: Anglickém jazyce
    Anotace: Stephen King v knize Doktor Spánek navazuje na svůj předchozí román Osvícení, takže se opět setkáme se známými hrdiny. Malý Danny dospěl a přes svá dobrá předsevzetí se vydal v otcových stopách alkoholismu a záchvatů zuřivosti. Nakonec se však pití dokáže vzdát, usadí se v malém poklidném městečku a začne pracovat v domově důchodců. Zvláštní duševní schopnosti, které mu do určité míry zůstaly, mu pomáhají poskytovat útěchu umírajícím. Pomocníkem je mu kočka, která umí předvídat budoucnost, a Dan se stane „doktorem Spánkem“. Nečekaně však naváže telepatické spojení s dvanáctiletou Abrou, která se na něj obrací se zoufalou prosbou o pomoc…
  • Kresby

    Kresba: Lioness; Kill them with Kindness

    Tuto kresbu jste mohli zaznamenat před pár týdny na mém Instagramu. Vůbec netuším, proč jsem ji nezveřejnila zde i dříve, každopádně se tato neplecha opakovala i s ještě jednou kresbou, takže se brzy můžete těšit na další článek.

    Méně je někdy více. Přesně tímto jsem se u této kresby měla řídit. Každým přidaným prvkem jsem byla více a více nespokojená. Ale co už, to už ke kreslení někdy bohužel patří a já tak vím, že si mám příště mnohem lépe rozmyslet, než co něco začnu přikreslovat. Původní myšlenka této kresby bylo a je, jak můžete vidět i z názvu článku, Kill them with kindness. Proto tu máme rozzuřenou lvici s pozadím z květin.

  • Thoughts

    Coffee Talk #4

    Z minulého článku „Je to tam!“ už asi víte, že jsem úspěšně ukončila studium na Vysoké škole. Přibližně v únoru jsem se plně ponořila do psaní bakalářské práce a ke konci března po jejím dopsání jsem rovnou přeskočila na učení se ke státním závěrečným zkouškám – a to byla má priorita. Teď, když je to konečně za mnou, upřímně nevím, čím mám ty moje volné dny naplnit. Jako kdybych mohla konečně fungovat jako člověk. V klidu si sednout na balkón a číst? Vytáhnout tužky, barvy, papíry a kreslit? Zapnout Word a psát? Vytáhnout čistící prostředky a udělat pořádný deep clean? Zapnout si PS4 a ztratit se v herním světě? Vytáhnout paty z bytu a jít se projít? Fůůů, tolik možností bez omezení!