• Thoughts

    Deep Clean Tuesday

    Tuesday in Monica Geller mode!

    Kdo zná seriál Přátelé, ví moc dobře, co si pod výše napsanou větou představit. Postava Moniky je proslulá svou oblibou v uklízení a svou perfekcionalitou, právě co se pořádku týče. No, dopoledne jsem se do Moniky div nepřevtělila a vzala jsem byt útokem, ve kterém mé zbraně byly všemožné čistící prostředky, vysavač a mop! Včera jsme s přítelem pořádně vyklidili komoru, které sice ještě nebyla v tak hrozném stavu jako právě tajná komora Moniky, ale pomalu se tomu blížila. A právě to mě dnes nakoplo k tomu, abych pořádně uklidila i zbytek bytu. Uklízím poměrně často, ale pořádný deep cleaning jsem již nedělala poměrně dlouho, takže si to ten byteček už vyloženě zasloužil.

    V takové čistotě se cítím mnohem, mnohem lépe! Nechci ale, abyste se mi mysleli, že v bytě jinak čisto nemáme; ostatně jak jsem psala výše – uklízím poměrně často. Jedna z věcí, která mě na takovém doopravdy pořádném úklidu štve je to, že není vidět. Nijak se na první pohled neliší od toho, když to jen tak pofackujete. Nikdo přeci nevidí ty vyčištěné skříňky, schované plochy absolutně bez prachu nebo vyleštěnou podlahu. To je to, co mě na tom trochu štve, ale sama nejlépe vím, kolik jsem toho vyhodila a vyčištila, takže přesně to si připomínám, když se trochu rozmrzele koukám kolem sebe a nevidím skoro žádný rozdíl.

    Jak to máte s úklidem vy?

  • Recenze

    Recenze: Doctor Sleep – Stephen King

    Název: Doctor Sleep (Doktor spánek)
    Autor: Stephen King
    Žánr: Literatura světová, horory
    Rok vydání: 2013
    Čteno v: Anglickém jazyce
    Anotace: Stephen King v knize Doktor Spánek navazuje na svůj předchozí román Osvícení, takže se opět setkáme se známými hrdiny. Malý Danny dospěl a přes svá dobrá předsevzetí se vydal v otcových stopách alkoholismu a záchvatů zuřivosti. Nakonec se však pití dokáže vzdát, usadí se v malém poklidném městečku a začne pracovat v domově důchodců. Zvláštní duševní schopnosti, které mu do určité míry zůstaly, mu pomáhají poskytovat útěchu umírajícím. Pomocníkem je mu kočka, která umí předvídat budoucnost, a Dan se stane „doktorem Spánkem“. Nečekaně však naváže telepatické spojení s dvanáctiletou Abrou, která se na něj obrací se zoufalou prosbou o pomoc…

    Recenze: Co vám mám povídat, já prostě Kinga miluji. Ale abych byla upřímná, nevěděla jsem, co mám od tohoto pokračování v životě Dannyho, hlavního hrdiny z knihy Osvícení (na který si můžete přečíst recenzi zde) čekat. A nevěděla jsem, jestli to, co jsem se s každou další přečtenou stránkou dozvídala, je to, co jsem očekávala. Vlastně vím. Nebylo. Ale to neznamená, že mě kniha zklamala. Ano, možná to nebyl zrovna příběh, který jsem si představovala, ale i tento příběh si mě určitým způsobem podmanil. Pokud ale od této knihy máte nostalgické očekávání či nějaké velké propojení s první knihou Osvícení, radím vám teď, té se raději vzdejte. Ale i tak. Postavy se mi vryly pod kůži a ač jsem tuto knihu četla v angličtině a tak mě to přirozeně trvalo o něco déle, slova jsem hltala stejně tak lačně jako v češtině. Vše jsem si dokázala barvitě představit, s postavami jsem soucítila, nadávala na ně, zkrátka… jsem se do toho příběhu ponořila. V této knize mě možná chyběly Kingovy hororové prvky, ale nevadí. I tak to bylo kvalitní čtení.

  • Kresby

    Kresba: Lioness; Kill them with Kindness

    Tuto kresbu jste mohli zaznamenat před pár týdny na mém Instagramu. Vůbec netuším, proč jsem ji nezveřejnila zde i dříve, každopádně se tato neplecha opakovala i s ještě jednou kresbou, takže se brzy můžete těšit na další článek.

    Méně je někdy více. Přesně tímto jsem se u této kresby měla řídit. Každým přidaným prvkem jsem byla více a více nespokojená. Ale co už, to už ke kreslení někdy bohužel patří a já tak vím, že si mám příště mnohem lépe rozmyslet, než co něco začnu přikreslovat. Původní myšlenka této kresby bylo a je, jak můžete vidět i z názvu článku, Kill them with kindness. Proto tu máme rozzuřenou lvici s pozadím z květin.

    Omlouvám se za horší kvalitu, fotografie jsou z mobilu a ještě mě trochu zlobil Photoshop.

  • Thoughts

    Coffee Talk #4

    Z minulého článku „Je to tam!“ už asi víte, že jsem úspěšně ukončila studium na Vysoké škole. Přibližně v únoru jsem se plně ponořila do psaní bakalářské práce a ke konci března po jejím dopsání jsem rovnou přeskočila na učení se ke státním závěrečným zkouškám – a to byla má priorita. Teď, když je to konečně za mnou, upřímně nevím, čím mám ty moje volné dny naplnit. Jako kdybych mohla konečně fungovat jako člověk. V klidu si sednout na balkón a číst? Vytáhnout tužky, barvy, papíry a kreslit? Zapnout Word a psát? Vytáhnout čistící prostředky a udělat pořádný deep clean? Zapnout si PS4 a ztratit se v herním světě? Vytáhnout paty z bytu a jít se projít? Fůůů, tolik možností bez omezení!

  • Recenze

    Recenze: Mlčení jehňátek – Thomas Harris

    Název: Mlčení jehňátek
    Autor: Thomas Harris
    Žánr: Thrillery, světová literatura
    Rok vydání: 1988
    Čteno v: Českém jazyce
    Anotace: Psychopatický vrah Dr. Lecter pomáhá agentům FBI při pátrání po sadistovi vraždícím mladé ženy, aby se nakonec sám ve svých představách stal ženou. Mladá agentka Clarice Starlingová je jediná, se kterou Dr. Lecter hodlá spolupracovat, ale žádnou informaci jí nedá lehce.
  • Thoughts

    Je to tam!

    Tolik stresů pro dvě písmenka! Neuvěřitelný. Ale je to tam! Ta dvě písmenka, ten titul bakaláře, jsem si vybojovala a včerejším dnem tak skončilo moje studium na Univerzitě Pardubice v oboru Angličtina pro odbornou praxi. Pořádně mě to začalo docházet až dnes, když jsem si začala mazat určité dokumenty z počítače, nebo záložky z internetového prohlížeče. Tohle je konečná. Alespoň co se mé etapy na Univerzitě Pardubice týče. Zvláštní pocit.

    Někdo z vás, čtenářů, už možná ví, co mi Vysoká škola dala. Ať už ze článku „Bakalářko, jdu na tebe!“ nebo „Reakce na starý článek: Neznámo jménem Vysoká škola“. Mnoho lidí toho studentské období na Vysoké škole považuje za jedno z nejlepších. Já bych mu upřímně tu nálepku „nejlepší“ s čistým svědomím úplně dát nemohla. Ale období největšího překonávání sama sebe, strachů a osobního růstu si rozhodně zaslouží. O tom se tu ale znovu rozepisovat nebudu, vše si můžete přečíst ve výše zmiňovaných článcích.

  • Recenze

    Recenze: Chlapec, který rozdával sny – Luca Di Fulvio

    Název: Chlapec, který rozdával sny
    Autor: Luca Di Fulvio
    Žánr: Světová literatura, román, historické
    Rok vydání: 2015
    Čteno v: Českém jazyce
    Anotace: New York, 1909. Zaoceánským parníkem přijíždí z Itálie mladá matka s malým synkem, aby si v Americe splnili svůj sen o lepším životě. Jejich naděje však záhy utrpí velkou trhlinu, neboť ve zbídačelém ghettu v newyorské čtvrti, kde se ocitnou spolu s dalšími přistěhovalci z celého světa, diktují pravidla brutální gangsteři a jejich poskokové. Pokud tu chce člověk přežít, nesmí měnit zavedená pravidla. Ledaže by měl charisma a neuvěřitelný dar fantazie. Román, jenž nás zavádí do prostředí rodícího se filmového průmyslu, rádia, Brodwaye, reklamy, mrakodrapů a luxusních automobilů, vypráví o velké lásce a houževnatosti snu, který zvítězí nad tvrdou realitou.

  • Thoughts

    Chci být víc než ten člověk, kterým jsem byla včera.

    Chci být víc než ten člověk, kterým jsem byla před rokem.
    Chci být víc než ten člověk, kterým jsem byla před měsícem.
    Chci být víc než ten člověk, kterým jsem byla včera.
    Chci překračovat hranice mých komfortních zón a tím překonávat samu sebe.
    Chci zjišťovat, co mě skutečně baví, klidně i přes metodu pokus omyl.
    Chci se zlepšovat, chci dosahovat svých cílů a chci posouvat své ambice dál.

    Ne pro ostatní. Ne pro společnost.
    Pro sebe.

    Protože konec konců, jediný člověk, ke kterému bychom se měli přirovnávat je ten, kterým jsme byli včera.
    Nebudu se porovnát s , ani s ním, ani s tím. Protože nejsem ona, nejsem on a nejsem ani to. A nikdy nebudu.
    Já jsem  a učím se, jak to zcela bez výhrad přijmout.
    Jdete do toho se mnou?