• Stories

    #1 story – It follows

    Hrobové, až nepřirozené ticho. Zima a chlad prodírající se skrze kůži až do morku kostí. Tma, kterou pouze sem tam prorážely paprsky stříbrného měsíce jako ostré čepele meče. Strach. Ochromující strach a děs, který člověku nedovolí přemýšlet o ničem jiném, než o tom, jak přežít. Jak získat ještě pár nádechů a výdechů navíc.

    Otlučená a hlínou zamazaná kolena si tiskla k hrudi, ve které ji srdce bilo jako zběsilé. Hubené paže kolena křečovité objímaly a nehty nevědomky zarývala do holé kůže na promrzlých lýtkách. Hlavu měla opřenou o kolena a víčka měla pevně sevřená. Nádech… výdech. Tato slova, tuto naprosto přirozenou činnost si snažila neustále připomínat a nerozuměla tomu, jak se něco tak jednoduchého může stát pro člověka v určité situaci tak neuvěřitelné těžké. Sluch se snažila mít nastražený, aby mohla rozpoznat a hlavně včas zachytit jakýkoliv zvuk, který by mohl patřit jemu.

    Po chvíli, která ji přidala jako celá věčnost, si dovolila jeden hluboký nádech a výdech, který jejímu tělu dodal úlevu. Hlavu si opřela o kamenitý povrch, za kterým se schovávala a vlhké prameny vlasů si zastrčila za uši, aby ji neposedně napadaly do očí. Nacházela v malé, úzké roklince kdesi hluboko v lesích, které díky zvedajícímu se větru začal tiše šumět. Spadané jehličí jí nepříjemně kousalo do stehen, ale tuto bolest díky adrenalinu nedokázala vnímat. Stejně jako další rány, drobné i větší oděrky a škrábance, které si způsobila během útěku skrze nízké stromy a husté křoví. Vnímala pouze strach a neuvěřitelnou touhu přežít. Otevřela oči a zahleděla se do korun stromů, které vytvářely pomyslnou střechu a zabraňovaly většině měsíčního světla k proniknutí na mechem porostlou lesní půdu.

    Všudypřítomné ticho najednou prořízlo ostré prasknutí větviček a ona věděla, že její náhodně nalezená proklikna, ve které se tak úzkostlivě schovávala, již není bezpečná. Srdce ji vynechalo několik tlukotů a nový nával strachu ji po páteři přejel jako smyčec po strunách houslí. Podívala se před sebe, na stromy, které stály vedle sebe jako vojáci připraveni k boji. Jak moc si přála, aby mezi kmeny stromů mohla vběhnout a spolehnout se na jejich ochranu. Věděla avšak, že nemůže. Potichu se postavila na bosá chodidla a znovu se pozorně zaposlouchala do okolních zvuků. Křupnutí větiček se ozvalo znovu, tentokrát o něco blíže. Nabyla jistoty, že již nemůže čekat ani o minutu déle. Ne pokud chce přežít a znovu pocítit závan vytoužené svobody. Ne pokud se nechce vrátit.

    Její tělo se dalo do pohybu dřív, než mu to mysl stihla vůbec přikázat a vběhla tak mezi stromy. Hluboká tma ji objala jako stará známá.

  • Kresby,  Thoughts

    The two of them.

    Milovala jsem procházení se s podzimními paprsky slunce opírající se o má záda, s mým milovaným zlatým parťákem, který se svou srstí splýval s popadaným listím, hrajícím živou a teplou paletou barev. Naše kroky doprovázelo natolik jedinečné křupání listů a okolní zvuky přerušovalo jeho hlasité oddychování. V ruce jsem držela červené vodítko s černými pruhy na krajích a kolem krku se mi většinou věrně houpala má zrcadlovka.

    Stejně tak miluji nynější procházky tou naší betonovou, pečlivě udržovanou zahradou, kdy se naše kroky odrážejí od okolních budov. Po boku mi ťape nový parťák, osvalená hora svalů se stejně tak zlatým srdíčkem plným lásky. Podzim ani tady neztrácí svůj půvab a opečovávaná zeleň se barví do zlatohněda stejně jako kdekoliv jinde. Červené vodítko nahradilo černé a mé ruce mají co dělat s odměňováním pamlsky, které nosím všude po kapsách.

  • Recenze

    Recenze: Misery – Stephen King

    Název: Misery
    Autor: Stephen King
    Žánr: Literatura světová, Horory, Romány
    Rok vydání: 1987
    Čteno v: Českém jazyce
    Anotace: Román Misery patří mezi nejznámější a nejzdařilejší thrillery vzešlé z dílny Stephena Kinga. Hlavní hrdina Paul Sheldon je autorem romantických příběhů o krásné Misery. Osudovou náhodou najde Paula po těžké havárii jeho nejoddanější čtenářka, bývalá ošetřovatelka Annie Wilkesová. Ta z něj ve svém odlehlém domě učiní nedobrovolného pacienta. Během svérázného „léčení“ ho přiměje, aby psal pokračovaní Miseryiných příběhů podle jejích představ. Díky jejím šíleným donucovacím metodám prožívá Paul tvůrčí období, jaké si neuměl představit ani v těch nejděsivějších představách.

  • Thoughts

    Days filled with sun and peace

    Zpříjemnění posledních dní byla určitě dovolená, kterou jsem si vybírala ještě z minulého roku a kterou bych si nejraději ještě prodloužila. Nemám ve zvyku si brát dovolené jen tak, ale jelikož mi i s touto dovolenou ještě pár dní z minulého roku zbývá, asi budu muset. Dovolenou mám tedy hlavně kvůli Lokimu, který byl hned v pondělí na kastraci. Hraji si tedy na starostlivou mámu a dávám pozor na to, aby si nezačal olizovat ránu nebo snad nedejbože vytahovat stehy. Naštěstí je to pašák a vše zvládá naprosto v pohodě.

  • Fotografie

    Photography: Bits and pieces

    Ani nevíte jak je těžké vybírat fotky, na kterých není Loki, jelikož od doby co jsme si ho přivezli domů, je 99 % fotek právě s ním. Moje galerie v telefonu je ho plná a stejně tak když do rukou vezmu zrcadlovku, tak je to většinou právě kvůli němu. Očividně si musím dávat pozor abych měla oči i pro něco jiného než jen pro něj! 😀 Máte to se svými mazlíčky stejně?

  • Recenze,  Thoughts

    Big Magic, aneb tak trochu jiná knižní recenze.

    Mám ve zvyku psát knižní recenze v jednom stejném formátu, který je dle mého názoru jednoduchý, přehledný a není zbytečně dlouhý. Tato kniha, o které budu psát, mě ale ponoukla k tomu vzít to trochu z jiné stránky. Bylo v ní totiž mnoho skvělých myšlenek, které mě donutily se nad kreativitou zamyslet trochu jinak a hlavně k ní i jinak začít přistupovat.

    Kniha, o které vám budu dnes psát, se jmenuje Big Magic – Creative living beyond fear od Elizabeth Gilbert. V českém jazyce je tuším název přeložen doslovně jako Velké kouzlo. Jak je již asi jasné, z prvního odstavce i z názvu knihy, je o kreativitě, o kreativním myšlení a celkově o kreativním procesu.

  • Recenze

    Recenze: Cruelty – Roald Dahl

    Název: Cruelty
    Autor: Roald Dahl
    Žánr: Satira, Psychologická fikce
    Datum publikování: 1986
    Čteno v: Anglickém jazyce
    Anotace: ‚Cruelty has a human heart.‘ Even when we mean to be kind we can sometimes be cruel. We each have a streak of nastiness inside us. In these ten tales of cruelty master storyteller Roald Dahl explores how and why it is we make others suffer. Among others, you’ll read the story of two young bullies and the boy they torment, the adulterous wife who uncovers her husband’s secret, the man with a painting tattooed on his back whose value he doesn’t appreciate and the butler and chef who run rings around their obnoxious employer.

  • Thoughts

    Jak bylo a jak bude.

    Tak jo… byt je vyšůrovaný, po obědě už slehlo a tak mi už nezbývají žádné další výmluvy k tomu, proč si

    Ani jednu jedinou větu se mi prvního května, když jsem se konečně pokoušela něco sepsat, nepodařilo dokončit. A ani se tomu moc nedivím. Měla jsem potřebu neustále vysvětlovat a omlouvat mou neaktivitu. Což už jsem udělala několikrát, v různých časových obdobích, a právě proto mi i přišlo, že stále píšu to samé. Používám jiná slova, skládám jiné věty ale ve výsledku je to zkrátka stejné. Stalo se to a to, blablabla, proto jsem byla neaktivní, blablabla, snad to teď bude lepší, blablabla. Takže to zkrátka vezmu za jiný konec.

    Doufám, že se máte všichni dobře. Že jste zdraví, spokojení a že vás sluneční paprsky a uklidňující se pandemická situace naplňuje novou energií a chutí do života.