• Thoughts

    Trávení času.

    Aneb jak v těchto dnech trávím většinu svého času.

    Moc ráda bych se častěji věnovala blogu a vytvářela pro vás nový obsah. Ať už ve formě fotočlánků, recenzí či kreseb… bohužel mi přijde, že mi na to v této chvíli nezbývá moc kapacita. V práci mi přibyla nová, důležitá povinnost a upřímně jsem hrozně ráda, když už ten notebook mohu po práci zaklapnout a neotevřít ho do následujícího rána.

    Pak je tu samozřejmě Loki, kterému se po práci snažím více věnovat, hrát si s ním, trénovat a chodit na delší procházky.

    Nemluvě o domácích povinnostech, které jsou neskutečnými žrouty času. Nicméně je jich zkrátka potřeba a čistá domácnost mi dělá dobře! Lépe se soustředím a přijde mi, že mám i více motivace k ostatním činnostem.

    Víkendy jsou většinou výletové, odpočinkové, kdy si s přítelem užíváme naši malou, tříčlennou rodinku.

    Snažím se to vybalancovat, psát si TO-DO listy k lepší organizaci času, abych to tu nezanedbávala a abych se z toho všeho taky jednou nezbláznila 🙂

    Jak to máte v posledních dnech vy? S organizací času? S motivací, či inspirací k blogování?

  • Recenze

    Recenze: Kosmonaut z Čech – Jaroslav Kalfař

    Autor: Jaroslav Kalfař
    Název: Kosmonaut z Čech
    Žánr: Literatura světová, Romány, Sci-fi
    Rok vydání: 2017
    Čteno v: Českém jazyce
    Anotace: Jakub Procházka jako malý chlapec osiřel a vyrůstal na venkově u prarodičů. Jeho dětské sny o hrdinství se zcela nečekaně naplnily, když byl vyvolen jako muž, který bude tvořit jednočlennou posádku rakety, již vyšle na nebezpečnou misi k Venuši nevelká země uprostřed Evropy. Ale jak se Jakub noří do hlubin neprozkoumaného vesmíru, postupně ztrácí kontakt se svou ženou Lenkou, kterou opustil na Zemi, a až příliš pozdě mu začne docházet, že její lásku obětoval své vlastní ambici. Osamělý v nesmírnosti kosmu pohlíží Jakub na řadu věcí jinak než dřív, až se v raketě jako jeho nepravděpodobný společník objeví (snad jen imaginární) mimozemský pavouk. Zatímco spolu vedou filosofické debaty o povaze lásky, života a smrti, ale také lahodné chuti špeku, vytvoří se mezi nimi silné emocionální pouto. Bude to ale stačit, až se Jakub dostane do střetu s utajenými ruskými rivaly ve vesmírném závodu na cestě k Venuši? Podaří se mu vrátit zpátky na Zem, aby dostal druhou šanci a zkusil si znovu získat Lenčinu lásku? Kosmonaut z Čech je hluboce originální kniha, plná lidské vřelosti a humoru. Čtivý a napínavý příběh skýtá řadu překvapení a zvratů. A kdo se spolu s ním vydá na cestu do hlubin kosmonautovy duše, možná se ani nebude chtít vracet. Jaroslav Kalfař v patnácti letech emigroval do USA, nyní se díky knize, která patří mezi nejočekávanější události letošního roku, do Česka vrací.
  • Thoughts

    Coffee Talk #6

    Tento Coffee Talk už tady mám rozepsaný tak dva týdny, což u posledních článků bohužel není výjimkou. Jsem s tímhle doopravdy hrozná a měla bych si na to dávat pozor, protože pak neustále všechno přepisuji nebo mažu, jelikož je to už naprosto neaktuální 😀 Takže se předem omlouvám za aktuální vsuvky, které se sem tam objeví. Větší systém a pořádek v mém blogování by tedy rozhodně nebyl na škodu a asi je potřeba udělat nějaký pořádný, starý dobrý to-do list 🙂

  • Thoughts

    Měsíc s Lokim.

    Je to až k nevíře jak vám jedno zvířátko dokáže životem zatočit. Našeho Lokiho máme doma již měsíc a já nemůžu uvěřit tomu, jak rychle to uteklo. Přivezli jsme si ho domů jako malou nemotornou kuličku a teď je to… větší nemotorná kulička. Ale k srdcím nám už neodmyslitelně přirostl. Myslím, že se nad tím v myšlenkách, někdy i nahlas, pozastavujeme s přítelem snad každý den.

    Co jsme se za ten měsíc naučili? Trpělivosti. A myslím, že zodpovědnost taky postoupila do dalšího levelu. Sama jsem se naučila i to, že mít pejska není jako mít pejska. Loki je naprosto jinou bytůskou, než co byl náš rodinný miláček. Učí mě to tak jinému přístupu a mnoha dalším věcem. Těším se, až s Lokim budeme pravidelně docházet za trenérkou, abychom věděli, jak určité věci naučit a jak se jiným vyvarovat. Nechceme tam chodit až s nějakým problémem. To raději teď, jako prevenci, zábavu a hlavně určitou školu. Myslím, že se tam s přítelem naučíme mnohem víc než samotný Loki. A na to se upřímně moc těším.

  • Recenze

    Recenze: Dlouhý pochod – Stephen King

    Autor: Stephen King (pod pseudonymem Richard Bachman)
    Název: Dlouhý pochod
    Žánr: Literatura světová, Romány
    Rok vydání: 1979
    Čteno v: Českém jazyce
    Anotace: Dlouhý pochod – tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich…
  • Thoughts

    2020 & 2021

    Nový rok sebou vždy přináší vlnu nostalgie a zároveň i nové motivace. Instagram se mi plní vzpomínkami a předsevzetími lidí, které sleduji, což mě donutilo se nad tím vším taky trochu zamyslet a zjistila jsem, že… už to tak moc nehrotím. Nevím proč. Nový rok pro mě dřív býval důležitý, představoval ten toužebný nový začátek, zanechání starého za sebou a tak podobně. Ale teď už tak moc ne. Musela jsem se dokonce i nutit zamyslet se nad uplynulým rokem 2020 a přemýšlenet o roku 2021.

    Rok 2020 mi toho hodně vzal, ale i hodně dal. Ostatně tak, jako každý rok. Vzal mi našeho rodinného čtyřnohého přítele, který s námi trávil krásných 13 let. Dal mi zdravou neteřinku. Úspěšně jsem dokončila vysokou školu a sehnala si skvělou práci. Vzal mi možnost trávit více času s rodinou, a s přítelem nám dal nového čtyřnohého parťáka do života.

    Stejně jako spousty ostatních jsem i já vzala do ruky mobil a brouzdala v galerii. Našla jsem pár vzpomínek, se kterými bych se s vámi také chtěla podělit. A u slov zvýrazněných tučně se můžete prokliknout na článek, který s tím nějak bude souviset 🙂

  • Thoughts

    Prosinec v podobě zkoušky.

    Je polovina prosince a já mám na hrudi obrovský kámen. Nevím, jestli se budu moci sejít se svou rodinou a to mi trhá srdce víc, než co bych si kdy myslela. Prosby, nedorozumění, opačné názory, odmítnutí, naštvání a smutek… asi tolik k letošní Vánoční náladě.

    Celý prosinec je pro mě hrozně těžký. Uvědomila jsem si, jak dlouho jsem se necítila takto bezradně a zoufale. Je to už několik dní, co se objevil ten temný stín sedící na mém rameni. První si tam je tak seděl v klidu, že na něj bylo lehké občas zapomenout. Pak ale začal růst, začal těžknout… ramena mi pod jeho silou klesala a bylo čím dál těžší se zvednout. A zapomenout na něj? To už zkrátka nešlo. Znovu se objevil a znovu s jeho přítomností musím bojovat.

    Důvody byly různé, první jeden, pak se přidal druhý a pak se to začalo nabalovat jak obří sněhová koule. A teď… teď je toho zkrátka moc.