Thoughts

slova, která často potřebují ven

  • Thoughts

    Měsíc s Lokim.

    Je to až k nevíře jak vám jedno zvířátko dokáže životem zatočit. Našeho Lokiho máme doma již měsíc a já nemůžu uvěřit tomu, jak rychle to uteklo. Přivezli jsme si ho domů jako malou nemotornou kuličku a teď je to… větší nemotorná kulička. Ale k srdcím nám už neodmyslitelně přirostl. Myslím, že se nad tím v myšlenkách, někdy i nahlas, pozastavujeme s přítelem snad každý den.

    Co jsme se za ten měsíc naučili? Trpělivosti. A myslím, že zodpovědnost taky postoupila do dalšího levelu. Sama jsem se naučila i to, že mít pejska není jako mít pejska. Loki je naprosto jinou bytůskou, než co byl náš rodinný miláček. Učí mě to tak jinému přístupu a mnoha dalším věcem. Těším se, až s Lokim budeme pravidelně docházet za trenérkou, abychom věděli, jak určité věci naučit a jak se jiným vyvarovat. Nechceme tam chodit až s nějakým problémem. To raději teď, jako prevenci, zábavu a hlavně určitou školu. Myslím, že se tam s přítelem naučíme mnohem víc než samotný Loki. A na to se upřímně moc těším.

  • Thoughts

    2020 & 2021

    Nový rok sebou vždy přináší vlnu nostalgie a zároveň i nové motivace. Instagram se mi plní vzpomínkami a předsevzetími lidí, které sleduji, což mě donutilo se nad tím vším taky trochu zamyslet a zjistila jsem, že… už to tak moc nehrotím. Nevím proč. Nový rok pro mě dřív býval důležitý, představoval ten toužebný nový začátek, zanechání starého za sebou a tak podobně. Ale teď už tak moc ne. Musela jsem se dokonce i nutit zamyslet se nad uplynulým rokem 2020 a přemýšlenet o roku 2021.

    Rok 2020 mi toho hodně vzal, ale i hodně dal. Ostatně tak, jako každý rok. Vzal mi našeho rodinného čtyřnohého přítele, který s námi trávil krásných 13 let. Dal mi zdravou neteřinku. Úspěšně jsem dokončila vysokou školu a sehnala si skvělou práci. Vzal mi možnost trávit více času s rodinou, a s přítelem nám dal nového čtyřnohého parťáka do života.

    Stejně jako spousty ostatních jsem i já vzala do ruky mobil a brouzdala v galerii. Našla jsem pár vzpomínek, se kterými bych se s vámi také chtěla podělit. A u slov zvýrazněných tučně se můžete prokliknout na článek, který s tím nějak bude souviset 🙂

  • Thoughts

    Prosinec v podobě zkoušky.

    Je polovina prosince a já mám na hrudi obrovský kámen. Nevím, jestli se budu moci sejít se svou rodinou a to mi trhá srdce víc, než co bych si kdy myslela. Prosby, nedorozumění, opačné názory, odmítnutí, naštvání a smutek… asi tolik k letošní Vánoční náladě.

    Celý prosinec je pro mě hrozně těžký. Uvědomila jsem si, jak dlouho jsem se necítila takto bezradně a zoufale. Je to už několik dní, co se objevil ten temný stín sedící na mém rameni. První si tam je tak seděl v klidu, že na něj bylo lehké občas zapomenout. Pak ale začal růst, začal těžknout… ramena mi pod jeho silou klesala a bylo čím dál těžší se zvednout. A zapomenout na něj? To už zkrátka nešlo. Znovu se objevil a znovu s jeho přítomností musím bojovat.

    Důvody byly různé, první jeden, pak se přidal druhý a pak se to začalo nabalovat jak obří sněhová koule. A teď… teď je toho zkrátka moc.

  • Thoughts

    Nemotivovaná.

    Nerozhodnost. Skoro až nechuť. Prázdná mysl, žádné nápady. Tak trochu zoufalost, frustrace.

    Už je to měsíc, co jsem zde byla aktivní. Nebo na Instagramu. Nebo zkrátka aktivní ve svých koníčcích jako je kreslení, psaní či focení, nebo dokonce i tolik zbožňované čtení. Poslední dobou to je pouze práce a pak odpočinek, nebo spíše zabití času u her Red Dead Redemption 2 a momentálně i Last of Us II. … tedy ta jednodušší, nekreativní volba.

    Zajímalo by mě, proč je někdy tak zatraceně těžké dělat co, co byste dělat chtěli a co vás baví. Vždyť to vůbec nedává smysl, a přesto se děje, občas častěji než bychom si my všichni dozajista přáli. Přemítám nad tím, zda to silou přebojovat nebo zkrátka tuto náladu přečkat. Jenže kdo ví, jak dlouho by to pak trvalo.

    Navíc se do toho všeho přimotali ještě Vánoce a ty pro mě bohužel nejsou úplně svátky klidu jak by měly být. Jsou to spíše svátky stresu, což ideálka samozřejmě není.

    Jedna pozitivní věc se přeci jenom stala / stane… ale o tom až později 🙂

    Zajímalo by mě, jak s podobnými stavy bojujete vy?

    A jak vnímáte Vánoce? Doufám, že se máte všichni dobře 🖤

     

     

  • Fotografie,  Thoughts

    Wednesday Walk

    Už od víkendu, kdy jsem si uvědomila že je ve středu svátek, a tudíž volno, mi bylo jasné, že onu středu věnujeme po delší době nějaké hezké procházce. Moc jsem si přála zajít do podzimní Stromovky a naštěstí to i vyšlo. S přítelem nám bylo jasné, že tam bude asi hodně lidí, ale díky tomu, jak je Stromovka rozlehlá, to tak ve výsledku ani nevypadalo.

    Velmi naivně si přeji, aby byla celá pandemie Covidu už za námi. Začínám z toho být nervózní. Upřímně ale asi víc z chování některých lidí než z viru samotného. Je to šílené a hrozně bych si přála aby ohleduplnost byla vlastností více lidí. Bohužel si každým dnem víc a víc myslím, že je to asi poměrně vzácná vlastnost.

    Možná i proto jsem teď na blogu méně aktivní, zkrátka na to není ta správná nálada a já nerada tvořím, když se na to necítím. A jelikož pracuji od 9 do 5 pouze na počítači, upřímně ho velmi ráda pak zavřu a neotevřu ho zase dřív než ráno v 9.

  • Thoughts

    Autumnal Days

    Není tajemstvím, že podzim je mé nejoblíbenější roční období. Kvůli aktuální situaci si ho ovšem neužívám tak, jak bych si přála. Netoulám se městskými uličkami, neobjevuji nová místa a na výlety jezdíme po skromnu. Není to samozřejmě tak, že bychom se s přítelem zabarikádovali doma před okolním světem a nikam nechodili, jen jsme zkrátka opatrnější.