• Stories

    #1 story – It follows

    Hrobové, až nepřirozené ticho. Zima a chlad prodírající se skrze kůži až do morku kostí. Tma, kterou pouze sem tam prorážely paprsky stříbrného měsíce jako ostré čepele meče. Strach. Ochromující strach a děs, který člověku nedovolí přemýšlet o ničem jiném, než o tom, jak přežít. Jak získat ještě pár nádechů a výdechů navíc.

    Otlučená a hlínou zamazaná kolena si tiskla k hrudi, ve které ji srdce bilo jako zběsilé. Hubené paže kolena křečovité objímaly a nehty nevědomky zarývala do holé kůže na promrzlých lýtkách. Hlavu měla opřenou o kolena a víčka měla pevně sevřená. Nádech… výdech. Tato slova, tuto naprosto přirozenou činnost si snažila neustále připomínat a nerozuměla tomu, jak se něco tak jednoduchého může stát pro člověka v určité situaci tak neuvěřitelné těžké. Sluch se snažila mít nastražený, aby mohla rozpoznat a hlavně včas zachytit jakýkoliv zvuk, který by mohl patřit jemu.