• Recenze

    Recenze: Sběratel – John Fowles

    Název: Sběratel
    Autor: John Fowles:
    Žánr: Světová literatura, romány, thriller
    Čteno v: Českém jazyce
    Rok vydání: 1963
    Anotace: Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého „psychothrilleru“ z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou – nechce jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace – stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouři fascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek.
  • Thoughts

    Coffee Talk #1

    Konečky prstů mi tančí pár milimetrů nad klávesnicí, jak přemýšlím nad tím, co napsat. Zahaluji se více do huňatého svetru a opírám se o židli. Hlavu mám těžkou a pomalu ani nevím z čeho. Vzpomenu si na svůj bývalý blog, coffee-talk, a vzpomenu si přímo na rubriku Coffee Talk, kde jsem psala, co se právě děje, co se mi honí hlavou nebo co se dít teprve bude. Coffee Talk nebyl nikdy zaměřený na určité téma, byly v něm jednotlivé odstavečky představující jednotlivé střípky mého života. A tak mě tak napadá, proč Coffee Talk neobnovit i tady?

     

    Jak jsem zmiňovala už výše, moje hlava je přeplněná myšlenkami. Je přeplněná natolik, že ty myšlenky nedokážu už skoro ani rozlišovat a zamyslet se nad nimi. Kolikrát tak ani nevím, co přesně ovlivnilo mou náladu tím či oním směrem. Nejraději bych odjela někam pryč, kde bych mohla na chvíli vypnout, všechny starosti vypustit z hlavy a soustředit se pouze na tady a teď. Jenže to nejde, takže se o to musím pokusit i tady, v prostředí, které mně to zrovna dvakrát neusnadňuje. Máte taky občas tak plnou hlavu, že ani nevíte čeho přesně? Jak se s tím potýkáte?

  • Kresby

    Kresba: Dobby

    Přezdívá se mi Dobby. Nejčastěji od sestry a švagra. Proč? Trávila jsem u nich spoustu času a velmi často jsem jim pomáhala se vším, s čím bylo i nebylo potřeba. Sestře s úklidem i s vařením, švagrovi později na stavbě, když rekonstruovali dům. Zkrátka a dobře jsem kolem nich pobíhala jako ten domácí skřítek ochotná jim pomoci. A tak se mi od nich dostalo této přezdívky, která se drží doteď. Je proto nad slunce jasné, že jsem se jim jednou rozhodla toho Dobbyho nakreslit. Abych s nimi byla i když tam nebudu, chápete. A jsem tam, neustále. Na poličce v rohu, kde mám na všechno parádní výhled!

  • Thoughts

    Místo, na které nikdy nezapomenu.

    Bylo tam krásně. Atmosféra byla vždy přívětivá a rodinná. Ať už pražilo slunce, nebo lilo jako z konve, ať už jsem tam šla s reptáním, nebo s natěšením, milovala jsem to tam. Milovala jsem každičkou část zahrádky mých prarodičů, která musela být z důvodu úmrtí jednoho z nich prodána. Milovala jsem švestku, která vás přivítala hned jako první. Milovala jsem jabloně, které jako přírodní plot oddělovaly jednu zahrádku od další. Milovala jsem keře rybízů a angreštů. Milovala jsem záhonky nejrůznější zeleniny, mezi kterými jsem běhala i přes hlasitá napomínání. Milovala jsem tajuplnou studánku, ke které jsem si vždy vymýšlela vlastní bájné příběhy. Milovala jsem chatku, která vyrostla pod rukama mého dědy. Milovala jsem její malou předsíňku s nářadím a milovala jsem i hlavní místnost s mnoha dalšími věcmi. Milovala jsem lesy, které se rýsovaly v dály a ke kterým jsem si se sestrou vymyslely vlastní hru. Milovala jsem to místo celou svou bytostí a nějak se stále, ani po těch šesti dlouhých letech, neumím smířit se skutečností, že už se tam nikdy nepodívám.

  • Thoughts

    #interBytí

    Přijde mi skvělé, že zde můžu sdílet a podporovat úžasné nápady druhých. Na tento konkrétní nápad, #interBytí od nadané Teri Glint z blogu glittershard, jsem narazila už poměrně dávno, ale až teď se dostávám k tomu, abych na #interBytí konečně napsala článek. Ale jako první, co vlastně #interBytí znamená? Podle slov Teri – Naše působení na síti. V článku se rozepisuje o tom, v čem jí blog pomohl a čím pro ní vlastně blog je. A já bych ráda tento nápad podpořila tím, že na to napíšu článek jakbysmet a třeba to někdo bude sdílet dál.

    Původní článek Teri Glint > zde<

    Pro mě blog byl, je a vždycky asi i bude velmi důležitý. Jak už jsem psala v úplně prvním článku na tomto blogu, bloguji už dlouho.

  • Recenze

    Recenze: Zlodějka knih – Markus Zusak

    Název: Zlodějka knih
    Autor: Markus Zusak
    Žánr: Literatura světová, válečné, román
    Rok vydání: 2005
    Čteno v: Českém jazyce
    Anotace: Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.
  • Contact

    Contact

    Kdo se skrývá za přezdívkou Natt?

    Někdo, kdo miluje tvoření. Kdo miluje psaní, focení, kreslení, kdo miluje kreativitu. Někdo, komu psaní neuvěřitelně pomáhá. Kdo miluje čtení. Někdo, kdo má chuť to něco málo ze svého života sdílet. Někdo, koho možná můžete znát z bývalého blogu coffee-talk.blog.cz. Někdo, kdo se snaží udělat ten svůj kousek dobra pro svět a pro samu sebe.

    Instagram: @natt_talk

    E-mail: nattalk.web@gmail.com

  • Fotografie

    Photography: Pieces of Autumn #3

    Velice ráda bych začala větou, jak moc miluji podzim. Jenže já už tuhle větu narvala pomalu do každého článku, který zde na blogu vyšel, takže by možná nebylo na škodu se tomu od teď začít vyvarovávat. Ale copak to jde? Včera jsme s přítelem vyrazili na procházku do Letohrádku Hvězda a mě připadalo, že jsme se objevili v nebi. V podzimním nebi! Lesík byl pokrytý kobercem ze spadaných listí, sluneční paprsky prosvítaly skrze větve stromů a dodávaly sytost všem těm úžasným podzimním barvám. Ve vzduchu se snášela ta jedinečná vůně podzimu a celkově to vypadalo, jako kdybychom vstoupili do samotného srdce podzimu. Ostatně, posuďte sami.

    Pro zobrazení všech fotografií rozklikni celý článek 🙂