Patřím mezi ten typ lidí, kteří milují sledování seriálů, filmů i dokumentů. Když objevím něco zajímavého, jsem schopná být u té prokleté obrazovky pečená vařená, což samozřejmě není dobře, ale někteří z vás mi jistě potvrdí, že když objevíte něco vážně skvělého, chytlavého a unikátního, je to sakra těžký boj, nepustit si další díl. Dříve jsem používala skvělou aplikaci TV Time, kde jste si odklikávali jednotlivé díly seriálů, na které jste zrovna koukali, takže se vám nemohlo stát, že když se náhodou na nějaký seriál delší dobu nekouknete, tak že zapomenete, u jakého dílu jste přestali. Zároveň jste v aplikaci mohli zjistit kdy vychází další díl či kdy bude nová série, mohli jste si zjistit základní informace o seriálu nebo se pustit do hojných diskuzí. A co víc, aplikace vám dokázala vypočítat, kolik času jste sledováním seriálů strávili. Už tehdy jsem tam měla popravdě přes celé dva měsíce, takže teď to musí být ještě víc. Brrr, z toho času mě trochu sakra hodně mrazí. Nicméně u většiny seriálů toho nelituji. Byly to zkrátka chvíle, kdy jsem potřebovala vypnout, odpočinout si a sledování seriálů mi toto odreagování dokázalo poskytnout.

Zdravím všechny!

Dneska bych vám chtěla představit jedno kouzelné místo, které svou neobyčejnou krásou dokáže vyrazit dech. Jedná se o místo, zvané Solenická podkova. Tato Solenická podkova, kousek od Příbrami, je často zaměňována s Vyhlídkou Máj, kterou mám to štěstí, že jsem s přítelem navštívila také. Nicméně Solenická podkova je za mě jednoznačně… kouzelnější. Vede k ní krásný, i když trochu obtížnější terén, ale podle mého máte díky tomu i mnohem lepší místo na výhled. Věřím, že fakt, že se mi tam líbilo mnohem víc je i kvůli tomu, že jsme ji tam měli dobrých pár minut jenom pro sebe. A i to chvilkové prázdno naprosto stačilo k tomu, abyste mohli nasát okolní krásu a užít si to. Užila jsem si to, i přes to, že mě ten den nebylo zrovna nejlépe. Výlet jsme završili výborným obědem v areálu Dobříšského zámku.

Máte nějaké tipy na další taková kouzelná místa? Jaké výlety jste si v poslední době užili nejvíce? 🙂

Upřímně netuším, jestli má vůbec smysl tento článek vydávat. A to nejen z toho důvodu, že je psaný v anglickém jazyce. Jedná se o mou esej k předmětu Kinematografie anglicky mluvících zemí, ve kterém jsme koukali celkově na dvanáct filmů a na jeden z nich jsme museli pro zápočet napsat esej (mimo jiné). Vybrala jsem si film Being There, v češtině Byl jsem při tom, který podle mě rozhodně stojí za to. A pokud náhodou nebudete mít náladu na to číst tu esej (což naprosto chápu) tak se třeba podívejte na ČSFD a možná vás zaujme natolik, že si ho někdy také pustíte. Podle mě vážně stojí za to. Jestli je ještě něco nutné k té eseji dodat, tak je to to, že ačkoliv anglický jazyk studuji, tak to neznamená, že jsem v něm natolik dobrá, abych to dokázala napsat bez jediné gramatické chyby. Jsem si jistá, že se jich tam objevuje několik, ale když to člověk po sobě čte neustále dokola, tak už tam nevidí naprosto nic (ta bakalářská práce bude ještě velká sranda).

“This is just like television, only you can see much further,”[1] said Chance astonished, being finally in a car for the first time in his life. And this masterpiece is just like a movie, only one can see much further. It is not only the plot and the characters. It is also an important message.

Being There is one of those movies, which are not so well known, but still are a treasure among the thousand’s other movies. It does not have the attention and appreciation which it deserves, but maybe that is for a good thing because once something is a mass product, it loses its magic.

Podcasty jsou naprosto skvělá věc. Při procházce, při vaření, při uklízení, při cestování metrem či vlakem, nebo třeba i při jízdě autem. Můžete čerpat nové a zajímavé informace bez toho, aniž byste museli mít pohled upřený na obrazovku kvůli video formátu. Neříkám, že je dobré mít ta sluchátka v uších neustále, ale občas je takové odreagování vážně fajn. Ale abych byla upřímná, tak nejsem příliš fanda toho, jak se z toho teď stal hotový boom a podcast má úplně každý, ale takhle je to asi v dnešní době se vším, že ano? Alespoň si prakticky každý může najít to svoje v takové rozmanitosti. Člověk si hold musí poslechnout několik podcastů aby zjistil, jaký mu sedí.

Osobně už od začátku poslouchám pouze přes aplikaci Castbox, která mi naprosto vyhovuje.