Dlouho, dlouho, opravdu dlouho jsem se chystala do vymalování a byla do něj dokonce i přemlouvána mým přítelem. Před pár dny konečně nastal den, kdy jsem na to měla nejenom čas, ale hlavně náladu. Chtělo se mi vzít do ruky všechny ty štětce a patlat se v barvách! Na svůj Instagram na stories jsem dala anketu, zda-li mám vymalovat Deadpoola či Thanose. Deadpool naštěstí vyhrál (byl doma nevymalovaný déle a i tak jsem na něj měla větší náladu :D). Na Thanose se snad vyhnu brzy a kdybyste měli zájem, zde si můžete prohlédnout již déle vymalovaného Groota 🙂

Už jednou jsem tu psala že čím víc prvků do svých kreseb přidávám, tím víc je pokazím. Tahle kresba bohužel není výjimkou. Ačkoliv nápad nebyl špatný, to provedení… no. Nejhorší je, že po dokreslení jsem si vzpomněla, že jsem tuto kresbu chtěla provést úplně v jiném stylu a chtěla jsem na ní vyzkoušet tzv. glitch efekt. Tak třeba někdy příště 😀

Tato kresba má vyobrazovat hlavního hrdinu naprosto skvělého seriálu Mr. Robot, kterého hraje herec Remi Malek. Remi je dnes zcela jistě známý hlavně pro svou hlavní roli ve filmu Queen, kde hrál legendárního Freddyho Mercuryho. Musím zde napsat o koho jde, protože byste to z této kresby sami určitě neměli šanci poznat 😀 ale člověk se neustále učí a tak jsem později přidala i další elementy, jako je nápis Fuck Society a html kód, což je pro seriál Mr. Robot zkrátka typické.

Mimochodem, seriál Mr. Robot vám určitě doporučuji! Neobvyklá tématika hackerství, závislosti a mentální poruchy vás naprosto pohltí. Občas vůbec nebudete vědět která bije, ale to je na tomto seriálu jedna z těch nejlepších věcí! A rozhodně nepotřebujete být žádný ajťák na to, abyste si tento seriál mohli užít. S přítelem jsme se shodli na tom, že 2. série je asi nejslabší ze všech 4, ale jinak je to prostě bomba. A konec? Musím říct, že toto je jeden z mála seriálů, kde se mi konec vážně líbil a se kterým jsem naprosto spokojená.

Tuto kresbu jste mohli zaznamenat před pár týdny na mém Instagramu. Vůbec netuším, proč jsem ji nezveřejnila zde i dříve, každopádně se tato neplecha opakovala i s ještě jednou kresbou, takže se brzy můžete těšit na další článek.

Méně je někdy více. Přesně tímto jsem se u této kresby měla řídit. Každým přidaným prvkem jsem byla více a více nespokojená. Ale co už, to už ke kreslení někdy bohužel patří a já tak vím, že si mám příště mnohem lépe rozmyslet, než co něco začnu přikreslovat. Původní myšlenka této kresby bylo a je, jak můžete vidět i z názvu článku, Kill them with kindness. Proto tu máme rozzuřenou lvici s pozadím z květin.

Co uděláte, když lidé nejsou v kreslení vaší nejsilnější stránkou, ale přesto to chcete alespoň zkusit? Nakreslíte alespoň polovinu tváře, kdy se nemusíte vztekat, že jedno oko se vám povedlo a druhé vypadá jak citrón. A co uděláte, když se zkrátka nemáte dobrý den, nepovede se vám ani to jedno oko a závrtatnou rychlostí vám dochází nervy? Nakreslíte pouze čtvrtku tváře a malý náznak těla, aby to nebylo tak prázdné.

Přezdívá se mi Dobby. Nejčastěji od sestry a švagra. Proč? Trávila jsem u nich spoustu času a velmi často jsem jim pomáhala se vším, s čím bylo i nebylo potřeba. Sestře s úklidem i s vařením, švagrovi později na stavbě, když rekonstruovali dům. Zkrátka a dobře jsem kolem nich pobíhala jako ten domácí skřítek ochotná jim pomoci. A tak se mi od nich dostalo této přezdívky, která se drží doteď. Je proto nad slunce jasné, že jsem se jim jednou rozhodla toho Dobbyho nakreslit. Abych s nimi byla i když tam nebudu, chápete. A jsem tam, neustále. Na poličce v rohu, kde mám na všechno parádní výhled!

Kresba: Autumn Deer