• Thoughts

    Coffee Talk #6

    Tento Coffee Talk už tady mám rozepsaný tak dva týdny, což u posledních článků bohužel není výjimkou. Jsem s tímhle doopravdy hrozná a měla bych si na to dávat pozor, protože pak neustále všechno přepisuji nebo mažu, jelikož je to už naprosto neaktuální 😀 Takže se předem omlouvám za aktuální vsuvky, které se sem tam objeví. Větší systém a pořádek v mém blogování by tedy rozhodně nebyl na škodu a asi je potřeba udělat nějaký pořádný, starý dobrý to-do list 🙂

  • Thoughts

    Měsíc s Lokim.

    Je to až k nevíře jak vám jedno zvířátko dokáže životem zatočit. Našeho Lokiho máme doma již měsíc a já nemůžu uvěřit tomu, jak rychle to uteklo. Přivezli jsme si ho domů jako malou nemotornou kuličku a teď je to… větší nemotorná kulička. Ale k srdcím nám už neodmyslitelně přirostl. Myslím, že se nad tím v myšlenkách, někdy i nahlas, pozastavujeme s přítelem snad každý den.

    Co jsme se za ten měsíc naučili? Trpělivosti. A myslím, že zodpovědnost taky postoupila do dalšího levelu. Sama jsem se naučila i to, že mít pejska není jako mít pejska. Loki je naprosto jinou bytůskou, než co byl náš rodinný miláček. Učí mě to tak jinému přístupu a mnoha dalším věcem. Těším se, až s Lokim budeme pravidelně docházet za trenérkou, abychom věděli, jak určité věci naučit a jak se jiným vyvarovat. Nechceme tam chodit až s nějakým problémem. To raději teď, jako prevenci, zábavu a hlavně určitou školu. Myslím, že se tam s přítelem naučíme mnohem víc než samotný Loki. A na to se upřímně moc těším.

  • Recenze

    Recenze: Dlouhý pochod – Stephen King

    Autor: Stephen King (pod pseudonymem Richard Bachman)
    Název: Dlouhý pochod
    Žánr: Literatura světová, Romány
    Rok vydání: 1979
    Čteno v: Českém jazyce
    Anotace: Dlouhý pochod – tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich…
  • Thoughts

    2020 & 2021

    Nový rok sebou vždy přináší vlnu nostalgie a zároveň i nové motivace. Instagram se mi plní vzpomínkami a předsevzetími lidí, které sleduji, což mě donutilo se nad tím vším taky trochu zamyslet a zjistila jsem, že… už to tak moc nehrotím. Nevím proč. Nový rok pro mě dřív býval důležitý, představoval ten toužebný nový začátek, zanechání starého za sebou a tak podobně. Ale teď už tak moc ne. Musela jsem se dokonce i nutit zamyslet se nad uplynulým rokem 2020 a přemýšlenet o roku 2021.

    Rok 2020 mi toho hodně vzal, ale i hodně dal. Ostatně tak, jako každý rok. Vzal mi našeho rodinného čtyřnohého přítele, který s námi trávil krásných 13 let. Dal mi zdravou neteřinku. Úspěšně jsem dokončila vysokou školu a sehnala si skvělou práci. Vzal mi možnost trávit více času s rodinou, a s přítelem nám dal nového čtyřnohého parťáka do života.

    Stejně jako spousty ostatních jsem i já vzala do ruky mobil a brouzdala v galerii. Našla jsem pár vzpomínek, se kterými bych se s vámi také chtěla podělit. A u slov zvýrazněných tučně se můžete prokliknout na článek, který s tím nějak bude souviset 🙂

  • Thoughts

    Prosinec v podobě zkoušky.

    Je polovina prosince a já mám na hrudi obrovský kámen. Nevím, jestli se budu moci sejít se svou rodinou a to mi trhá srdce víc, než co bych si kdy myslela. Prosby, nedorozumění, opačné názory, odmítnutí, naštvání a smutek… asi tolik k letošní Vánoční náladě.

    Celý prosinec je pro mě hrozně těžký. Uvědomila jsem si, jak dlouho jsem se necítila takto bezradně a zoufale. Je to už několik dní, co se objevil ten temný stín sedící na mém rameni. První si tam je tak seděl v klidu, že na něj bylo lehké občas zapomenout. Pak ale začal růst, začal těžknout… ramena mi pod jeho silou klesala a bylo čím dál těžší se zvednout. A zapomenout na něj? To už zkrátka nešlo. Znovu se objevil a znovu s jeho přítomností musím bojovat.

    Důvody byly různé, první jeden, pak se přidal druhý a pak se to začalo nabalovat jak obří sněhová koule. A teď… teď je toho zkrátka moc.

  • Thoughts

    Nemotivovaná.

    Nerozhodnost. Skoro až nechuť. Prázdná mysl, žádné nápady. Tak trochu zoufalost, frustrace.

    Už je to měsíc, co jsem zde byla aktivní. Nebo na Instagramu. Nebo zkrátka aktivní ve svých koníčcích jako je kreslení, psaní či focení, nebo dokonce i tolik zbožňované čtení. Poslední dobou to je pouze práce a pak odpočinek, nebo spíše zabití času u her Red Dead Redemption 2 a momentálně i Last of Us II. … tedy ta jednodušší, nekreativní volba.

    Zajímalo by mě, proč je někdy tak zatraceně těžké dělat co, co byste dělat chtěli a co vás baví. Vždyť to vůbec nedává smysl, a přesto se děje, občas častěji než bychom si my všichni dozajista přáli. Přemítám nad tím, zda to silou přebojovat nebo zkrátka tuto náladu přečkat. Jenže kdo ví, jak dlouho by to pak trvalo.

    Navíc se do toho všeho přimotali ještě Vánoce a ty pro mě bohužel nejsou úplně svátky klidu jak by měly být. Jsou to spíše svátky stresu, což ideálka samozřejmě není.

    Jedna pozitivní věc se přeci jenom stala / stane… ale o tom až později 🙂

    Zajímalo by mě, jak s podobnými stavy bojujete vy?

    A jak vnímáte Vánoce? Doufám, že se máte všichni dobře 🖤