Aneb jak v těchto dnech trávím většinu svého času.

Tento Coffee Talk už tady mám rozepsaný tak dva týdny, což u posledních článků bohužel není výjimkou. Jsem s tímhle doopravdy hrozná a měla bych si na to dávat pozor, protože pak neustále všechno přepisuji nebo mažu, jelikož je to už naprosto neaktuální 😀 Takže se předem omlouvám za aktuální vsuvky, které se sem tam objeví. Větší systém a pořádek v mém blogování by tedy rozhodně nebyl na škodu a asi je potřeba udělat nějaký pořádný, starý dobrý to-do list 🙂

Je to až k nevíře jak vám jedno zvířátko dokáže životem zatočit. Našeho Lokiho máme doma již měsíc a já nemůžu uvěřit tomu, jak rychle to uteklo. Přivezli jsme si ho domů jako malou nemotornou kuličku a teď je to… větší nemotorná kulička. Ale k srdcím nám už neodmyslitelně přirostl. Myslím, že se nad tím v myšlenkách, někdy i nahlas, pozastavujeme s přítelem snad každý den.

Co jsme se za ten měsíc naučili? Trpělivosti. A myslím, že zodpovědnost taky postoupila do dalšího levelu. Sama jsem se naučila i to, že mít pejska není jako mít pejska. Loki je naprosto jinou bytůskou, než co byl náš rodinný miláček. Učí mě to tak jinému přístupu a mnoha dalším věcem. Těším se, až s Lokim budeme pravidelně docházet za trenérkou, abychom věděli, jak určité věci naučit a jak se jiným vyvarovat. Nechceme tam chodit až s nějakým problémem. To raději teď, jako prevenci, zábavu a hlavně určitou školu. Myslím, že se tam s přítelem naučíme mnohem víc než samotný Loki. A na to se upřímně moc těším.

Nový rok sebou vždy přináší vlnu nostalgie a zároveň i nové motivace. Instagram se mi plní vzpomínkami a předsevzetími lidí, které sleduji, což mě donutilo se nad tím vším taky trochu zamyslet a zjistila jsem, že… už to tak moc nehrotím. Nevím proč. Nový rok pro mě dřív býval důležitý, představoval ten toužebný nový začátek, zanechání starého za sebou a tak podobně. Ale teď už tak moc ne. Musela jsem se dokonce i nutit zamyslet se nad uplynulým rokem 2020 a přemýšlenet o roku 2021.

Rok 2020 mi toho hodně vzal, ale i hodně dal. Ostatně tak, jako každý rok. Vzal mi našeho rodinného čtyřnohého přítele, který s námi trávil krásných 13 let. Dal mi zdravou neteřinku. Úspěšně jsem dokončila vysokou školu a sehnala si skvělou práci. Vzal mi možnost trávit více času s rodinou, a s přítelem nám dal nového čtyřnohého parťáka do života.

Stejně jako spousty ostatních jsem i já vzala do ruky mobil a brouzdala v galerii. Našla jsem pár vzpomínek, se kterými bych se s vámi také chtěla podělit. A u slov zvýrazněných tučně se můžete prokliknout na článek, který s tím nějak bude souviset 🙂