Thoughts

Tabula Rasa.

Mrtvo. To bylo nejen zde na blogu, ale i na mém Instagramu a bohužel i v dalších oblastech mého života, hlavně v těch kreativních. Pokaždé, když jsem otevřela notebook s tím, že napíšu konečně nový článek, s provinilým pocitem jsem ho po chvíli zase zavírala. Neměla bych přeci psát články na blog, ale bakalářkou práci. A nejen tu, ještě poměrně komplikovaný projekt a esej, které musím splnit pro uznání kreditů. A já těžce bojovala jenom s tím, abych ze sebe dokázala vyplodit jedinou větu do těchto prací. Takže i když jsem měla chuť a nápad sepsat něco na blog, provinilost mi to nedovolila. Stejně tak jako mi nedovolí ani otevřít žádnou jinou knížku než ty, které mám k bakalářce. A víte, jak je to těžké, když mi do sbírky přibyly hned další čtyři úžasné knihy? A stejně tak je těžké nevzít do ruky papír a novou sadu uhlů, nebo štětec k vybarvování modelů vytištěných v 3D tiskárně. Jako prioritu jsem si zkrátka nastavila školu. A tečka.

Špatně. Já vím. Bojuju s tím, abych to začala vnímat jinak a udělala si čas i na věci, které mě opravdu těší a baví. Místo hodinového civění do bakalářky občas můžu vytáhnout ty štětce a začít malovat. Na druhou stranu se ale musím naučit psát bakalářku i v prostředí, kde se mi do toho vůbec nechce, protože je kolem mě spousta věcí, co mě rozptyluje. Však to znáte. Tady je drobek, tak ho vysaju. Dám si něco k snědku. Kávičku. Tak to nádobí rovnou umeju ať to tu nestraší. Kdy jsem naposled zalévala kytky? A pak to nedej bože skončí u Netflixu. Prokrastinace, těžko porazitelná bestie.

Dnes se mi konečně podařilo sepsat danou esej a rovnou jí i odevzdat, tak se mi tento článek píše o něco lehčeji. Tabula Rasa. Tento název článku jsem už jednou použila na svém starém blogu, na „vítání“ roku 2018. Každopádně mi to nedalo, nepoužít ho znovu, o 2 roky později.

A clean slate. A need to start from the beginning. Miluji tento termín a jsem velmi vděčná profesorovi literatury za to, že mě s tímto termínem seznámil. Už jsem se zmiňovala o tom starém článku, ale zároveň i prvním v roce 2018. Prakticky bych ho sem mohla zkopírovat, protože:

„Nechci žádná omezující předsevzetí, která si už za pouhý týden nebudu pamatovat a nechci ani žádná předsevzetí, kvůli kterým se po jejich porušení budu cítit mizerně. Ne. Chci plány a chci cíle. Chci volnost.

Chci se i nadále překonávat.

Chci posouvat své omezující hranice komfortních zón.

Chci milovat, sebe i druhé.

Chci se učit novým věcem.

Chci číst, číst a číst!

Chci být soběstačná.

Chci pomáhat druhým nalézat světlo v temných propastech.

Chci více cestovat.

Chci dělat radost druhým.

Chci být lepším člověkem, než co jsem byla v dni předešlém.

Ale víte co? Něco se nepovede. Něco nebudu schopná plnit pravidelně. Vím to a nehodlám se za to trestat.

Tyto věci dělat chci, tak nějak ze svého nitra. Ne pro uznání druhých či něco podobného. Jen čistě pro sebe. A to je důležité. Dělat to pro sebe, z těch nejčistších pohnutek, protože pak se to bude plnit skoro samo.“

… protože slova v něm jsou stále pravdivá a stále je tak skutečně cítím. Nutno ale podotknout, že dříve jsem příchod nového roku vnímala hodně intenzivně a vždy jsem ho brala jako zcela novou a jedinečnou možnost začít znovu a začít lépe. Teď už to tak intenzivně nevnímám, nejsem na tom tak, jak dřív a nechci začít úplně znovu, chci si toho hodně z roku 2019 vzít i do roku 2020 a i do dalších let, pokračovat v tom, beze změny.

* No… a tady by se hodila menší vsuvka. Je totiž o týden později, co jsem tento článek dávala dohromady. Nevím proč jsem ho nemohla vydat dříve, když už byl ve finální formě. Dnes jsem dodělala už i výše zmíněný projekt a jsou potřebné už jen drobné úpravy. A jsem na profesora, vedení kateredry nebo já nevím na koho vážně naštvaná. Nechápu, proč jsme tento blbý projekt museli mít zrovna tento semestr, kdy se máme soustředit na bakalářskou práci. Projekt mám momentálně obsáhlejší a propracovanější než bakalářku a představa, že by moje bakalářka mohla mít teď dvojnásobný počet stran mě vážně frustruje.

Nicméně, jak vnímáte nový rok, úplně novou dekádu vy? ♥

6 Comments

  • Teri Glint

    Pravidelně jsem kontrolovala, jestli náhodou nepřibyl nový článek a hurá, je tady! 🙂 S tou bakalářkou tě chápu, mě to čeká příští rok a docela mě to děsí!

    Jinak jak vnímám novou dekádu? Mám pocit, že tento rok trošku poodhalí moji budoucnost, že mě nasměruje. Taky čekám, že nebude úplně lehký, tak uvidíme 🙂

    • Natt

      To mě těší a zároveň se i omlouvám, že jsi musela čekat tak dlouho! Hlavní je si vybrat dobré téma a jestli nebudete mít taky takovýhle blbý projekt tak věřím, že to zvládneš levou zadní! 🙂 To zní velmi slibně. Držím ti palce ať se ti nový směr zalíbí a ať je zvládnutelný! 🙂

  • Lu Wild

    Já jsem spíš překvapená a nevěřím že je 2020 tady 😀 Jinak nový rok nijak neprožívám. Silvestr strávím vždy v příjemné společnosti, zahrajeme si hry, vyprskáme prskavky.. Myslím, že každý uplynulý rok mi něco dal a já si chci pamatovat a odnést si z toho něco. 🙂
    Tvá „předsevzetí“ jsou dobrá, vymyšlena na pevném základě 🙂

    • Natt

      Uteklo to hrozně rychle, rozhodně mi nepřijde, že 2010 byl před 10 leti… možná tak před 5 😀 Takové trávení Silvestrů je nejlepší. A po letošní zkušenosti se k takovému trávení chci rozhodně vrátit 🙂

  • Vivien

    Stav, který popisuješ na začátku článku, znám moc dobře. Taky něčím takovým střídavě procházím, cítím se provinile, když vezmu do ruky jinou knihu než k maturitě, a stresuje mě představa toho, co bude za pár měsíců. 😀 Zároveň se ale uklidňuji tím, že nic nemůže být tak hrozné a že to přece zvládnu… Těším se na léto, až to budu mít za sebou. 😀
    Líbí se mi tvá předsevzetí, jsou promyšlená a asi bych se v nich našla, i když jsem si letos snad žádná nenapsala. 🙂

Napsat komentář: Vivien Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.