Recenze: Gilead – Marilynne Robinson

Název: Gilead

Autor: Marilynne Robinson

Žánr: Literatura světová, Romány

Publikováno: 2004

Čteno v: Anglickém jazyce

Anotace: Reverend Ames připomíná v městečku Gilead v americkém státě Iowa věkovitý strom uprostřed cesty, odolávající poryvům větru a pamatující mnohé z prospektorských časů Velkých plání. Jako duchovní vůdce komunity, kterou tu při osídlování Západu pomáhali budovat jeho dědeček i otec a o jejíž vizi „země zaslíbené“ jeví jeho mladší spoluobčané čím dál menší zájem, je tento kazatel dokladem nadějí, útrap a iluzí, jimiž USA procházely na konci devatenáctého a v první polovině dvacátého století. V létě 1957, kdy obeznalý muž přirozené noblesy poznává, že se jeho čas naplnil, se rozhodne tuto zkušenost sdělit svému sedmiletému synkovi, jehož se navzdory krutému osudu k stáru dočkal. V sérii dopisů – které si chlapec přečte, až vyroste – mu otec odkáže neobyčejně dojemný příběh o nádheře obyčejných věcí, poněvadž každý lidský život je zázrak a požehnání.

Recenze: Nevím, jestli by zrovna tato kniha byla ta, po které bych dobrovolně sáhla v regálu v knihkupectví a radostně s ní šla k pokladně. Ale hold, co si vyberete k tématu na bakalářskou práci… Ano, tuto knihu si budu muset přečíst ještě minimálně jednou, když jí budu muset detailně rozebírat, ale naštěstí mi to ani tak nevadí. Zjistila jsem totiž, že příběh, který se v této knize ukrývá, je velmi krásný. Dojemný, emotivní a tak nějak vás donutí se nad tím vším zamyslet. Nad prchlivostí života, nad tím, co tu po sobě zanecháme… V knize se hodně často vyskytují pasáže s námětem náboženství, což zrovna není můj šálek kávy, ale k tomu příběhu to neoddělitelně patří. Neuvěřitelně se mi líbí ta myšlenka psát svému potomkovy takovýto „deník“. Až budete mít chuť si přečíst trochu něco jiného, doporučuji Gilead.