Thoughts

Reakce na starý článek: Neznámo jménem Vysoká škola

printscreen z článku v konceptech mého bývalého blogu (blog.cz)

Někteří z vás možná ví, že jsem před tímto blogem měla ještě jiný, s názvem Coffee Talk (a před ním jsem měla ještě desítky dalších, ale o to tu nejde). Coffee Talk stále existuje, ale je na něm pouze jediný článek, který případné zabdloudilce přesměruje na tento nový blog. Všechny ostatní články jsem si skryla, nesmazala. Díky bohu. Občas se k nim vracím a občas nějaké pro mě důležité dokonce republikuji i tady. Je to skoro jako deník, ve kterém si pročítáte staré zápisky. Tento článek byl obzvlášť zajímavý. Jak můžete vidět – a jak jste si už možná přečetli – píšu v něm o svém strachu z vysoké školy. Kterou nyní končím. 3 roky starý článek, 3 roky nových zkušeností a 3 roky nového pohledu.

Takže jaká byla skutečnost? Zjistila jsem, že mě to baví, ale že to není nic, čemu bych se chtěla v budoucím povolání intenzivně věnovat. Zjistila jsem, že mi to přes mou snahu (a že občas musela být sakra velká) šlo (i když občas s odřenýma ušima). Hlavně doufám, že to i s mou snahou úspěšně ukončím! Zjistila jsem, že sama nebudu. Našla jsem přeci jenom pár lidí, kteří mě přijali mezi sebe a s kterými jsem strávila krásné chvíle. Ačkoliv jsem si život na vysoké škole vážně neuměla představit, docela rychle jsem se dokázala adaptovat. Nemusela jsem každý den podstupovat dlouhé cesty vlakem a ani jsem nemusela být na kolejích. S pár lidmi jsme si sehnali byt a zůstali v něm až do minulého týdne, kdy jsem se jako poslední odstěhovala. Navíc nás každým rokem víc a víc ubývalo a tak jsme tam na poslední rok byly pouze dvě, což bylo skvělé.

Zkrátka jsem za ty tři roky vděčná. Není to období, o kterém bych prohlašovala, že bylo naprosto boží a wůůů studentské párty, párty – to zase ne. Ale hodně jsem se naučila, hodně jsem „vyrostla“ a získala sebedůvěru ve věcech, ve kterých jsem jí předtím vůbec neměla.

Tento článek je asi hlavně pro ty, které vysoká škola teprve čeká. Nebo klidně i střední, na tu se to koneckonců dá aplikovat také. Zkrátka je naprosto normální mít strach, ale je důležité se mu nepoddat, protože to určitě nebude tak hrozné, jak si ve vašich scénářích představujete. A já vím moc dobře, že se tyto vymyšlené hrůzné scénáře do vás mohou zarýt tak hluboko, že se z nich pro vás skoro stane pravda, ale věřte mi, že to tak není. Podobný účel jako má tento článek měl i tento článek z konce září. Myslím si, že je důležité toto sdílet. Podporovat ostatní, i kdyby to mělo být pouze tímto způsobem. Já bych byla vděčná, kdybych si tehdy od někoho mohla tohle přečíst. Že je v pořádku se bát. Že to dopadne dobře. Že to za to stojí.

7 komentářů

  • Nat

    Mé působení na VŠ bohužel nedopadlo dobře, haha. 😂🙏 Ale dostala jsem se na Vošku, kterou navštěvuji a jsem spokojená. Ono vysoká nebyla moc pro mě, alespoň, co se týče učení, ale zpětně si říkám, že kdybych víc zabrala, mohla jsem už být Bakalář. 🙂

  • Kett

    Naprosto tomu strachu rozumím, také sem se na střední školu do PRahy dost bála, z malého města, změnit kamarády, dojíždění autobusem, vlakem a metrem, ale nakonec jsem celé 4 roky takto zvládla a dalo se to vydržet, bylo to hodně náročné, znovu bych to nechtěla zažít, ale jak hezky píšeš, tak to člověka dost naučí a posune. Na vysokou do Prahy už jsem se vůbec nebála protože to už nebylo tak hrozné, zase noví lidé nové prostředí, ale nic jsem od toho už tak nečekala, i kdybych tam nenašla fajn lidi tak bych to nějak dodělala, a netrápila jsem se tak 🙂 ale je to vždycky nějaký krok který musíme z toho svého prostředí udělat a je to krok kupředu 🙂

    • Natt

      Děkuji za krásný komentář 🙂 Je to tak, jak píšeš v poslední větě – musíme udělat ten krok z naší komfortní zóny kupředu!

  • Vivien

    Já jsem v té situaci, kdy mě vysoká škola teprve čeká. Zčásti se dost těším, bude to něco nového, pro mě zatím neznámého, ale zčásti mám i strach. A týká se přesně těch věcí, které v článku zmiňuješ. Třeba koleje – nebudu tam mít soukromí. Děsím se toho, jak to dopadne. Nebo co když nepoznám ty správné lidi… Je to pro mě strašně velký krok vpřed a nechci zklamat ani sebe, ani své okolí.
    Jsem ráda, že to pro tebe dopadlo dobře a tak rychle ses zvládla přizpůsobit. 🙂

    • Natt

      Tak to ti moc držím palce! Věřím, že se taky zvládneš rychle adaptovat a že nakonec všechno dobře dopadneš – že najdeš ty správné lidi a že tě i spolubydlení něčemu přiučí jako mě 🙂 Určitě nikoho nezklameš, prostě to půjde, den za dnem, moc držím palce!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.