Thoughts

Prosinec v podobě zkoušky.

Je polovina prosince a já mám na hrudi obrovský kámen. Nevím, jestli se budu moci sejít se svou rodinou a to mi trhá srdce víc, než co bych si kdy myslela. Prosby, nedorozumění, opačné názory, odmítnutí, naštvání a smutek… asi tolik k letošní Vánoční náladě.

Celý prosinec je pro mě hrozně těžký. Uvědomila jsem si, jak dlouho jsem se necítila takto bezradně a zoufale. Je to už několik dní, co se objevil ten temný stín sedící na mém rameni. První si tam je tak seděl v klidu, že na něj bylo lehké občas zapomenout. Pak ale začal růst, začal těžknout… ramena mi pod jeho silou klesala a bylo čím dál těžší se zvednout. A zapomenout na něj? To už zkrátka nešlo. Znovu se objevil a znovu s jeho přítomností musím bojovat.

Důvody byly různé, první jeden, pak se přidal druhý a pak se to začalo nabalovat jak obří sněhová koule. A teď… teď je toho zkrátka moc.

Těsně před Vánoci se to zlepšilo. Neustávající podpora, pocit bezpečí a ujištění mě dosti pomohlo a všechen ten stres se přesunul „pouze“ do bolesti na levé lopatce. Ale už je zase dobře. Mračné nebe se roztáhlo a ukázalo první paprsky slunce. Vánoce sice nebyly strávené podle původního plánu a tedy podle přání, ale s tím jsem se musela smířit a navíc jsem nechtěla Vánoce zkazit těm kolem mě. Nechci sem psát nic konkrétního, vyprávět příběh, jde mi spíše o vypsání pocitů, které jsem předtím sama nedokázala pojmenovat a plně si uvědomit veškeré okolnosti. Teď s odstupem je to samozřejmě lehčí. Navíc… jsem si jistá, že rok 2020 bohužel zavařil na Vánoce mnoha lidem a i mnohem hůř.

Upřímně doufám, že vy jste si Vánoce mohli v klidu a v radosti užít v rodinném kruhu a s těmi nejbližšími. ♥

4 Comments

Napsat komentář: Maddie Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.