Thoughts

Falešný individualismus.

Nevím proč, ale pokaždé mě tento citát zasáhne. Moc mě mrzí, že fotografie není zaostřená, ale dobře si pamatuji, že to byl pouze rychlý cvak v knihkupectví, kde jsem náhodně otevřela jednu knížku právě na této stránce. Až nedávno jsem zjistila, že je z knihy Dokonalý život: Být průměrný není normální od autora jménem Pavel Vosoba a docela zvažuji, zda si jí nezkusit přečíst. Myslím, že ta slova jsou neobyčejně pravdivá. Přijde mi, že kamkoliv se nyní rozhlédnu, tak se skrývá faleš. Všichni se snaží být něčím, čím nejsou a snaží se o to tak dlouho, až nakonec ztratí sami sebe. Někdo to používá aby zmanipuloval ostatní a někdo se jen zoufale snaží zapadnout a být společností přijmut. Což je hrozně smutné. A já to vím moc dobře, protože jsem byla jednou z nich. Dnešní společnost… nebudu lhát, dělá se mi z toho špatně. Společnost vám říká, ať jste sami sebou. ALE. Pak sami sebou jste a ona opáčí „Ne, takhle ne.“ Snažíme se vměstnat do škatulky normální, ale co je vlastně normální? Pro každého je normální něco jiného. Nedávno jsem se dívala na jedno video, ve kterém mluvila dívka s deformovaným chodidlem. Pro ostatní její chodidlo normální nebylo. Ale pro ní bylo normální, protože nic jiného neznala. Pravdou je, že každý má jinou realitu. A my bychom neměli na určité odlišnosti mezi nimi neustále poukazovat, protože toho druhého pak můžeme – ačkoliv třeba i nevědomky – donutit k tomu, že se bude snažit být nečím, čím není.

Takže buďme sami sebou a nechme i ostatní být sami sebou ❤

10 Comments

  • Kett

    Naprosto souhlasím s Tebou Natt, hodně z nás se snaží v dnešní společnosti přežít, být oblíbený, úspěšný, obdivovaný tím stylem jako je to dnes „normální“, ale proč se lidé obdivují za to jaký mají majetek ale ne za to jací jsou například hodní, jak pomáhají ostatním jak lidem tak tvorům kolem nás, to by mělo být úctyhodné. Nechtějme být kopie někoho jiného, přesně jak píšeš každý jsme originál a to bychom si měli zachovat 🙂 moc dobrý tip na knihu

  • Lexa

    Citát vede k zamyšlení.
    Myslím, že to hodně záleží na našem dospívání a zadostiučení, jak se prezentovat v očích ostatních.
    Každý se asi neustále motáme mezi tím, kým jsme, čím chceme být a jak se prezentujeme. Přece jenom s dospívání a adult lifem máme problémy asi každý, a tak fake it till you make it. Takže potom se nějaké hranice mezi tím vším rozmazávájí a vznikne něco, co ani neumíme pojmenovat. A v podstatě je to nová „samostatná jednotka“, kterou průběhu času shapujeme do něčeho, co považujeme za správné. To, že to ostatní nevnímají jako správné, to už je věc jiná.
    Většinou se nemůžeme chovat podle toho, jací doopravdy jsme. Bojíme se, stydíme se, zakrýváme to schválně za účelem dosažení určitého cíle, vyhýbáme se nedorozumění, a nebo se skrýváme protože ostatní to prostě nepochopí a nemáme sílu cokoliv vysvětlovat. Také nejsme sami sebou, protože docházejí k labelování. A to oštítkování může být pro nás bolestivé, křivé, špatné, zvláštní, nové. Jak říkám, ne vždy máme sílu jakoliv dealovat s ostatními. Protože lidé dokážou být vyčerpávající. Někdy až moc.

    • Natt

      Myslím, že úplně každým si tímto únavným, častokrát i bolestivým procesem musí projít. Nezbývá jen doufat, že se z jim pak z tohoto kolotoče podaří vystoupit. Souhlasím s tebou, lidé vskutku dokážou být tak moc vyčerpávající…

Napsat komentář: Irwin Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.