Thoughts

Coffee Talk #1

Konečky prstů mi tančí pár milimetrů nad klávesnicí, jak přemýšlím nad tím, co napsat. Zahaluji se více do huňatého svetru a opírám se o židli. Hlavu mám těžkou a pomalu ani nevím z čeho. Vzpomenu si na svůj bývalý blog, coffee-talk, a vzpomenu si přímo na rubriku Coffee Talk, kde jsem psala, co se právě děje, co se mi honí hlavou nebo co se dít teprve bude. Coffee Talk nebyl nikdy zaměřený na určité téma, byly v něm jednotlivé odstavečky představující jednotlivé střípky mého života. A tak mě tak napadá, proč Coffee Talk neobnovit i tady?

 

Jak jsem zmiňovala už výše, moje hlava je přeplněná myšlenkami. Je přeplněná natolik, že ty myšlenky nedokážu už skoro ani rozlišovat a zamyslet se nad nimi. Kolikrát tak ani nevím, co přesně ovlivnilo mou náladu tím či oním směrem. Nejraději bych odjela někam pryč, kde bych mohla na chvíli vypnout, všechny starosti vypustit z hlavy a soustředit se pouze na tady a teď. Jenže to nejde, takže se o to musím pokusit i tady, v prostředí, které mně to zrovna dvakrát neusnadňuje. Máte taky občas tak plnou hlavu, že ani nevíte čeho přesně? Jak se s tím potýkáte?

Stále bojuji s bakalářskou prací a ještě s jedním projektem spojeným s letní povinnou praxí. Nevím, jak ta témata pořádně uchopit a jak začít. To je vždycky nejhorší, vím to. Stejně jako vím, že když se do toho člověk ponoří, už to jde poměrně snadno (alespoň v porovnání se začátkem), ale ještě jsem se do toho bodu ponoření nedostala. Spíše mi přijde, že se ještě vznáším kdesi vysoko nad hladinou. Zároveň se děsím představy, že mám pracovat na bakalářské práci, učit se na státnice a ještě do toho podstupovat hledání a připravování se na přijímací zkoušky na nějaké magisterské studium. V první řadě ještě pořádně nemám ani jasno v tom, jestli chci ve studiu pokračovat. Všichni kolem mě mi dávají docela dost jasně najevo jak by si přáli, abych pokračovala se studiem dál, ale… já prostě nevím.

Za pár dní mě čeká mé úplně první tetování. Míchají se ve mě pocity natěšení a v posledních dnech i pocity jisté nervozity, abych řekla pravdu. Plánuji o tom poté napsat samostatný článek, kde bych se o tom rozepsala více. Přijde mi, že i kdybych se o tom jen povrchově rozepsala tady, bylo by to pro Coffee Talk moc dlouhé.

Jak toho má člověk tolik stíhat a být produktivní, když začalo vycházet tolik skvělých seriálů? Stále ještě po dlouhé době dokoukávám Vikings, o Supernatural raději ani nemluvím (tak nějak jsem zapomněla kde jsem skončila), vyšla nová série American Horror Story i Castle Rock, za měsíc a něco vyjde Tell Me A Story a s přítelem nám začala nová série Mr. Robot. A to jednou za čas chce samozřejmě proložit i nějakým tím filmem. Konkrétně se těším například až uvidím Jokera, Tenkrát v Hollywoodu, nového Lvího krále, Jumanji, který teprve vyjde a spousty dalších.

A o knížkách ani nemluvím! Trpím jako pes, jelikož jsem si zakázala jakoukoliv novou knížku v blízké době kupovat. Musím se totiž prokousat četbou k bakalářce a ke státnicím. A je to sakra těžké, když na mě z poličky kouká ještě nedotčená kniha Pod Kopulí od Stehena Kinga.

Poslední odstaveček tohoto prvního Coffee Talku bych chtěla věnovat jedné malé prosbě. Pokud jste z Prahy nebo jste jí někdy navštívili, nemohli byste mi napsat pár tipů na místa, kam bych se měla zajít určitě podívat? Ať už se jedná o skvělé místo na procházku, útulnou kavárnu nebo restauraci, je to jedno. Zkrátka nějaké místo v Praze, které vás okouzlilo. Byla bych vám za to vděčná.

9 komentářů

  • Teri Glint

    Coffee Talk mě moc baví, je super „poznat“ tě i z téhle stránky! Jsem zvědavá na tvoje tetování a s přeplněnou hlavou mám problémy taktéž, pomáhá mi pustit si seriál a „vypnout“, nebo vyrazit do hor.

    V Praze jsem žila dva roky, ale už je to hodně dávno. Když tam teď přijedu, ráda zajdu do Ovocného Světozoru. Jinak se mi moc líbí Andělská čajovna, nebo muzeum Grévin. Chystám se i do muzea čokolády, to je pokud se nepletu naproti Grévinu.
    A o seriálech mi ani nemluv, člověk aby u toho furt seděl 🙂 Už na to ale rezignuju, ještě Vikings, You a poslední díl nové série AHS a pro letošek se seriály končím. Ha ha, jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží.

    • Natt

      To jsem moc, moc ráda! 🙂 Já jsem na něj zvědavá také, doufám, že to bude tak úžasný, jak si to představuji 😀 Sledování seriálů mě moc poslední dobou v tomhle ohledu nepomáhá, ale výlety kamkoliv do přírody jsou na tohle ultimátní lék, to je pravda.
      No vidíš to, neznám ani jedno zmíněné místo, takže za všechny tipy moc děkuju!
      To jsem také zvědavá, jestli ti to vydrží a doopravdy zvládneš odolávat 😀 Pokud ano, tak máš můj obdiv, já bych to nezvládla 😀

  • Lu Wild

    Dobrý koncept článku! Držím palce s BP, taky jí momentálně řeším a už pomalu bych měla začít psát, ale tak se mi nechce!
    Z Prahy mám ráda Vyšehrad nebo Letnou. Doporučuji Skautský institut – moc pěkně řešená kavárna v centru, kousek od Staromáku.

    • Natt

      Děkuju! Moc mě těší, že se líbí 🙂 Tak alespoň že nejsem jediná, to mě může trošku uklidňovat 😀 Snad nám to půjde od ruky, až se do toho skutečně ponoříme. Děkuju za tipy! Ani jedno jsem ještě nenavštívila, ačkoliv Skautský institut máme s přítelem už na To visit lístku 😀

  • Infinity

    Moc mě tyhle články baví číst! 🙂
    Přeju ti spoustu sil k tomu, abys zvládla vše, co potřebuješ a aby ses rozhodla správně.
    Na nové tetování jsem moc zvědavá, na článek se těším.
    Oblíbené místo v Praze? Kavárna Smetana Q, Střelecký ostrov a Kampa.

    • Natt

      To mě moc těší, že to má tak skvělou odezvu, děkuju! 🙂
      A děkuju i za povzbuzení, v takových chvílích je vážně potřeba. Článek o tetování už je v přípravě! A další dík za tipy na místa v Praze 🙂

  • Keiji

    Udělala jsem si kávu a konečně našla chviličku, konečně si sednout k tvému blogu. Už od první chvíle, kdy jsem si všimla, že jsi „ožila“ na Instagramu, jsem se na tuhle chvíli těšila. Jen, s tím časem… hm. Spíš, čekala jsem na tu správnou náladu, atmosféru, tu chvíli, kdy si tvé články užiju v plné podstatě, ne jen ve spěchu mezi jinými činnostmi.
    Tolik k tomu, proč jsem ti komentovala některé záříjové články a podobně.

    Milovala jsem tvoje Coffee-Talk. A tvé fotky. A kresby a anglické básně a inspirativní sety. Tím jeden nikdy neurazí. Ale tys dokázala to hezky nakombinovat a užívat všeho a jsem moc ráda, že jsi se k tomu zase vrátila.

    Já byla v květnu na „prvním“ tetování. Handpoke metodou. Byla jsem z toho taky pěkně nervózní, nejdřív z motivu – budu to chtít mít navěky? – pak z toho, jak to probíhá – bolí to? musím se pak moc omezovat? povede se mu to tak, jak chci? – a taky z toho samotného tatéra. Nakonec to bylo ale perfektní a já bych byla k němu nejraději jela hned znova, hned. Nakonec to nejspíš vyjde tak, že ještě do konce roku si k němu pojedu pro další obrázek či dva. Říká se, že je to návykové… za mě na tom kousku pravdy bude. Fakt jsem si to užívala a těším se tam znovu.

    • Natt

      Udělalo mi to neuvěřitelnou radost, když jsem zaléhla přezdívku Keiji v nových komentářích. A o to větší, že jich tam bylo tolik. Děkuju, děkuju ♥
      Je to občas takový zmatený mišmaš toho, co mě baví. Jsem ráda, že si to získalo některé příznivce 🙂
      Přesně tak, tu nervozitu jsem pociťovala taky. Ale spokojenost se nakonec dostavila okamžitě, bylo to, jako kdyby tam to tetování zkrátka mělo být. Také se těším, až si zajedu pro další! Asi to vážně návykové bude 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.